I.

3. srpna 2009 v 16:21 | Azzy
tohle je pro mojí inspiraci. pro mojí třicetiletou můzu :D
Nikdo jinej to číst nemusíte, protože by ste to stejně nedocenili .. je to prostě pro něj a taky ej to tak napsaný.
Takže klikni na "Celý článek" ...


O den později zavolal. V tu chvíli, kdy se to událo, sem nepřemýšlel nad tím jak moc bylo rozumné dát úplně cizímu člověku telefoní číslo. Má největší chyba? Slepá důvěra v lidi.
Máma byla doma. No co, vzít to musim, nebudu přece za idiota co se mu vyhýbá. Zvedám telefon. Jsem trapný. Před matkou nemůžu nic dát vědět, teď ještě ne, chce to čas. Slyším jeho hlas. Je dospělý, je to chlap, chlap co by mohl mít rodinu, ale zahazuje se s takovym spratkem jako jsem já. Dodalo mi to sebevědomí. Nějaká odvaha. Ego. Všechno to rostlo.
-Tak kdy se tedy sejdeme? Ptá se.
Sakra! Věděl sem že to jednou přijde. Ale tak brzo? Možná sem zase působil odvážněji než jsem ve skutečnosti.
-V sobotu?
Chvilku přemýšlím.
-Jojo, v sobotu by to šlo, mam čas.
To bylo ve čtvrtek. V pátek jsem jeho hlas nemohl dostat z hlavy. A pomyšlení, že se sobota blíží rychleji než jakákoli jiná, mi obracelo střeva naruby. Proč sem sakra tak nervózní? Nebyl to strach z něho. Byl to strach ze mě. Bál sem se sebe samého. Ironie.
-T*****, povídá J****, jestli ti něco udělá přísahám že mu ukousnu koule!
-A co když mu něco udělam já? Třeba mu pobleju auto nebo tak něco?
-Tak ti ukousnu koule, blbče!
Není nad morální a psychcikou podporu kamarádů.
J**** je hodná holka. Přišlak nám do osmičky a já byl první ke komu přišla o přestávce.
-Kouříš?
Tak zněla její první otázka.
-Jojo, jasně!
Nelhal sem. Byl sem kuřák, ale nedalo se to nazvat závislostí. I tak sme spolu po škole šli. Přátelství nám vydrželo až doteď. A teď mi radila co mám dělat, jak se chovat a jak to neposrat. Když sem nad tím přemýšlel, asi to měla být ona kdo mi udílel tyhle rady. Mám jí rád, a věřím jí. A důvěru, to je to čím se lámou skály.
Drhý den rno matka se ségrou odjížděli do lázní. Zůstal tu se mnou jenom otčím, který mi nechával vždycky takovou volnost, asi se bál mi cokoli přikázat nebo nakázat. Samozřejmě úplně zbytečně. Rozmazloval mě, aniž by si toho byl vědom. Jak se blížila sedmá večerní, ztrácel sem hlavu. I patu když na to příde. Venku už byla dávno tma, a jak už to v březnu v sedm večer bývá, byla i zima.
Zazvonil mobil. Do prdele. "Jsem tu"
Výmluvné.
Pomyslím si. Nechci nic řešit. Hlava mi to nedovolí. Teď je důležité dostat se na náměstí a k němu do auta. Co a jak dál, to už nějak přijde samo.
Cesta od domova k náměstí byla nějaká divně krátká. Pak už to vidím. Nějaký tmavý golf.
Hmm černej golf, to sedí, pomyslel sem si. Bylo to jak z blbýho filmu. Tak už jenom úsměv a jdeme na to. Otevřu dveře.
-Čáu!
-Ahooj
Jako kdybysme se znali deset milionů let.
-Tak co, dobrý? Zeptal se
Rozklepaly se mi nohy. Obě, stejným tempem.
-Jojoo ... dobrý, sem sice trošku nervózní, ale jinak dobrý. Zalhal sem.
-Tak kam pojedem? Usmál se.
Bože! Nedokázal sem myslet. Sedim vedle chlapa. Skoro vedle boha. Všechno je jenom na mě. Hlavně mu nepoblít auto!
-Na Kamenici .. já tě budu navigovat.
Dojeli jsme tam. Nádherné místo. Teda, za světla a v létě. V noci tam toho není moc k vidění. Zajeli jsme až na samý okraj vísky. Nebylo tam ani živáčka. Celou cestu nahoru to bylo o otázkách. Fat Boy Slim hrál na plný pecky, a pořád se na něco ptal. Byl jsem za to vděčný, kdyby se neptal, mlčeli bychom celou cestu a to by fakt nebyl nejlepší start.
Chvíle slušné konverzace. Občas jsem se odvážil se mu podívat do očí a na jeho tvář, když mluvil a koukal před sebe. Nohy se začali uklidňovat, tep zpomalovat. Začalo mi s ním být dobře.
Povídali jsme si už ani nevím o čem, a ani nevim jak dlouho.
Po cestě domů to přišlo. Jeho ruka na mym stehně. Moje reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Kdyby se to stalo teď, vystartuju po něm a děláme to jako králíci. Jenže tenkrát to bylo tak, že sem byl docela vyklepanej, takže sem nevěděl co si můžu a co si nemůžu dovolit.
-Dělá to s tebou něco ?
-Jo .. řeknu přidušenym hlasem. To je ale otázka. Dotýká se mě chlap, kterej se mi víc než líbí, tak co myslí že se děje ?
Zastavuje u našeho domu a vrhá se po mě. Můj první tělesný kontakt s mužem. Jedna z prvních sexuálních zkušeností. Moje první láska.
Můj D****.
 


Komentáře

1 Zvrhlík<3 | 3. srpna 2009 v 19:04 | Reagovat

ikdyž to nějak moc nefaču tak je to ...užasny.
Nejen jak to napsany ale i ten cit v tom.
Všechno takovy poprvy je užásný ...

2 Meow | Web | 3. srpna 2009 v 19:30 | Reagovat

jo, je to dobrý, dost dobrý.. kdyby to psala holka, tak by to nebylo tak zajímavý, ale takhle to má mnohem jinou hloubku. to myslim v tom nejlepším smyslu ;)

3 Tyqína* | Web | 3. srpna 2009 v 19:40 | Reagovat

marjá! je to tak dlouhý, že to číst nehodlám... stejně - není mi 30 a rozhodně nejsme tvou můzou;)

a k tomu komentáři: hm.. aha!;D zrovna dneska se mi zdálo jak jsme byla s Fantomase v kině... letním kině venku a... a tak různě. tentokrát to nebyl Fantomas jako Fantomas, ale jeden borec, co je o šest let starší. jednou na mě vybalil to, že jsme si souzeni jako jahody se šlehačkou - ví jak moc miluju Méď Béďu.;)

4 bugina | Web | 3. srpna 2009 v 22:50 | Reagovat

nádhera ...jak z nějakýho frerardu :)...úsměvné a přitom dojemné prostě nádhera

5 Tyqína* | Web | 4. srpna 2009 v 8:41 | Reagovat

musela sme si to přečíst;)
a to auto jsem prožívala s tebou;)

6 Tyqína* | Web | 4. srpna 2009 v 9:53 | Reagovat

no ha ha há;D

7 Bonnie | Web | 4. srpna 2009 v 12:34 | Reagovat

ÁÁÁ. Dokážeš psát tak krásně živě, že čtenáře do toho, co bylo úplně vtáhneš. :)

8 Kač | 4. srpna 2009 v 19:37 | Reagovat

Čteš se stejně sakra dobře jako Viewegh...

9 ajmaxid | Web | 12. srpna 2009 v 21:49 | Reagovat

to je fakt pěkný, a hodně čtivý, škoda toho rychlýho konce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama