To je jako dejá-vu ...

9. srpna 2009 v 12:58 | Azzy
aneb další a další z nekonečně mnoho variant, jak přijít o poslední zbytky rozumu.

Včera sem tu nebyl. jel sem s D****** stanovat. Až někam na Úštěk, kousek za Litoměřicema. Cesta byla hrozná. Bylo to daleko, bylo vedro, byly sme protivný. Oba.
Jeli sme se ještě stavit do Teplic za klukama z Fate Magazine. Zábavné.

Když jedete autem tak dlouho a většinu cesty mlčíte, nutí vás to něco dělat ... aspoň v hlavě. Já sem si uvědomil co-nebo spíš kdo je moje droga. Je to on. I když se mi v Teplicích strašně zprotivil a chtěl sem mu říct že s nim stanovat nebudu, ať mě odveze domů. Pořád je to moje droga - něco na čem sem závislej.

Všechny krize zažehnány, stan postaven, matračky nafouklý, šlo se chlastat. A hulit. Pár tahů a byl sem někde jinde. Absolutně sem vypl. Vyplaval sem ze starostí který mě pronásledovali celej můj život. Teď byly pryč, jakoby se neměly nikdy vrátit.
Koukali sme na paraglideisty, jak lítali jeden za druhym. Jeden zmizel za obzorem, na druhý straně se objevil další. To je jako dejá-vu. Řekl mi. Musel sem se smát.

Pak sme šli spát. Bylo nám všechno jedno. Zábrany byly pryč.Bylo to prostě otevřený. A skvělý.

Teď odjedu na dva tejdny do Prahy. Představa že zůstanu tak dlouho bez svý drogy mě děsí. Ne proto, že by mi bylo nějak extra smutno. Ale mam strach. Objeví se někdo jinej? Někdo lepší než já .. a ztratim ho na vždycky.

Od tý doby co sme se rozešli, než sme se viděli po rozchodu poprvé, během nepředstavitelně krutejch hodin pláče a vzteku mě napadlo - nic sem si neužíval, jako kdyby to mělo být naposled. Nic.
Od tý doby, si každou schůzku kterou spolu máme, užívam, jako kdyby měla být poslední. Stanování - to bylo poslední, co mi chybělo do sbírky "Užít si naplno". A už je to za mnou.

Nevím jestli mam mít radost z úžasnýho víkendu, nebo mám brečet, že pomalu přicházim o nejdominantnější osobu mýho života, která mě vedla určitym směrem.

Ale třeba ho neztrácim. Třeba až přijedu bude všechno ok, a já budu zase šťastnej. A budu už se jenom smát, protože nikam nepojedu.
Není to tak těžké.
Je to jenom složité.
 


Komentáře

1 Bonnie | Web | 9. srpna 2009 v 13:19 | Reagovat

Nemyslím si, že ho ztrácíš. Podle toho, jak to popisuješ bych řekla, že ty city jsou oboustranný... Třeba ten rozchod byl k něčemu dobrej. Třeba si teď oba uvědomíte, že bez sebe nemůžete být... Uvídíš, jak se to vyvrbí...
Ty jo já vám homosexuálum úplně závidim. :D Všichni gayové a lesbičky, který znám maj hrozně bohatej milostnej život a neni pro ně problém někoho si najít. A to je vás podstatně míň než nás heterosexuálů. A podivej. Mně ještě žádnej vztah nevyšel. :-D

2 A | Web | 9. srpna 2009 v 13:42 | Reagovat

Já z toho článku/těch článků taky nějak nevyčetla, že bys ho ztrácel ;). Takhle nad tím nesmíš přemejšlet, i kdyby to třeba pravda byla, ale ona neni xD.

3 Slečna PÉ | Web | 9. srpna 2009 v 14:27 | Reagovat

Neplač, že to skončilo..Bu´d rád, že se to vůbec stalo!:)
Dát tomu čas je asi to nejlepší..

4 modrooká | 9. srpna 2009 v 18:48 | Reagovat

no ha ha há

5 Levandulová | Web | 11. srpna 2009 v 13:38 | Reagovat

složitý si to jen děláš...když to vezmeš kolem a kolem...je to jednodušší než se zdá. Odhoď předsudky, nikdy se ti neztratí a neodejde...jen když ho necháš ty sám odejít

6 ^ luCcÝnka | Web | 11. srpna 2009 v 13:40 | Reagovat

Všechno špatné je k něčemu dobré... ikdyžse teda přiznám, že jsem ten článek moc nepobrala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama