Listopad 2009

"On žije !"

24. listopadu 2009 v 12:43 | Azzy
Potkala mě trapná záležitost.

Moje PC, který vypadá že by mohlo pamatovat doby nejranější Velké Ruské Revoluce (ale přesto je tři troky staré) je zase v píči. Konkrétně v opravářské píči. Je tam už od středy, sem zoufalec, přijdu si jako feťák, ano, FEŤÁK, psychicky narušený jedinec bez jakéhokoli vnějšího kontaktu!

Moje Ego (které mě podle pana D. zničí) si to však ale nechce připustit. Ha Ha. Proto píšu i tenhle mizernej článek, poukazující na mou kritickou k posrání hodnou situaci píšu na ŠKOLNÍM IBM ThinkPad! Jak odpudivé.

Bez počítače ale vážně nemůžu nic. Ani se podívat na blbej předmět, protože to se všechno vede online a změněný rozvrh nám jaksi nikdo nevytiskl. O komunikaci s mými přáteli přes ICQ, až po facebook nemluvě.

Měli by dávat jako náhradu nějaký noťasy.
Ten bych si pak ale nechal. Ach néé já se zabiju.

Taky sem se dověděl že sem citovej vyděrač, och jak povzbuzující vmém životě, no a v sobotu přijela do varů má jediná expřítelkyně Kač, takže sme se po roce a čtvrt konečně viděli. Teď už mě ale omluvte. Musím se věnovat PEK - tedy psaní všemi deseti (ano správně můj milovaný předmět). O šťastném shlédání s Kačkou budu psát třeba až budeme mít hodinu IVT. Tedy v pátek. Ahahaha počítač už totiž asi do konce života neuvidim jinde než ve škole.

Ohrožený druh

14. listopadu 2009 v 8:46 | Azzy
Za paravánem míjejících mraků, Oldřich Nový šeptá "Odcházím." Ten roztomilý člověk v dobrém saku... kdo ví? Snad bych cestovala s ním.

Děda mě opustil. Na vždycky. Dneska ráno.
Byl to on kdo mi vždycky imponoval. Když tu nebyl taťka, byl tu on. A teď zmizel a nechal mě tu.

Mé vzpomínky jsou lehkonohé laně. A židle ? Tu si ještě odnesu. Co těžší je než olovo a daně: Škrtat čísla přátel z notesu.
Ta nedostupná čísla darmo volat; Do paměti zapsal si je bůh.

A maminka ... ta tu zůstala úplně sama. A já s ní.

Potřeuju pomoc. Už sakramentsky dlouho. Ale teď je to akutní.

Mělo to být vulgární

12. listopadu 2009 v 20:02 | Azzy
no ale nebude. :D

I když možná trošičku jo.

Včera, středa ... jedu s máti večer do Kauflandu pro Haribo, protože sme na něj dostali chuť. Já věděl že se mnou má něco za lubem, protože se ještě nikdy za mejch patnáct let se svýho syna nezeptala "Nechceš se mnou jet do krámu pro něco dobrýho?" No souhlasil sem .. pak to začlo.

- Hele, Tome, já ti teď řeknu něco co se ti vůbec nebude líbit. Mam pocit že si na Davida hrozně fixovanej. Měl bys ty city trošku zabrzdit.

- Cože ? Jak jako zabrzdit ? To se s nim mam rozejít jenom proto že mě bere ?

- No, já vim že to asi těžko můžeš ovlivnit, ale měl bys to zkusit víš ... on to podle mě cejtí jak si na něj upnutej a trochu se toho bojí. Pak se tě straní.

Jako vždycky měla pochopitelně moje maminka, co se chlapů týče, definitivní pravdu. Ne nadarmo sem jí označil na facebooku za nejlepší maminku na světě, protože nikdo jinej by mě asi nedokázal tak pochopit jako ona.
Když mi pan D. večer volal, divil se že sem mu nepsal zprávu. Citoval sem maminčina slova a řekl sem mu že se jima budu řídit. Ne, vlastně, počkat, pokoušet se o to se jima řídit. Řekl že maminka měla pravdu, ale že to nemam brát špatně.
Je to fajn.

Aby jsme opustili toto ne zrovna veselé téma .. H1N1 je v Sokolově. A v Chebu dokonce zavřeli gympl. Ójé těšim se až mě ta choroba položí.

This is about love.

9. listopadu 2009 v 22:13 | Azzy
Love is not sex. Sex is not love.

Ano, láska nemá se sexem nic společného, jsou to dvě odlišné věci. Jeden je cit a druhý je potřeba. Podle sexu se rozděluje sexuální orientace, ale co se rozděluje podle lásky ?

Láska, láska, láska, klišé moderní doby, zabiják mladých lidí a neuvěřitelnej životabudič kterej vás kope dopředu - ale co by byla láska bez sexu ?
Stojí vám u chlapa ? Jste gay. U opačného principu (tedy "stání u ženy") jste heterosexuál.

Aby jste pochopili proč to tu píšu, potřebuju znát váš názor. Proč by se gay nemohl zamilovat do ženy ? Proč by se heterosexuál nemohl zamilovat do muže ? Je to snad určeno trendem moderní doby - pokud si gay x pícháš s muži, miluješ muže ? Nebo je to opravdu tak hluboká záležitost že ten sex s láskou jsou defakto spojená věc v základech ?

Podle mě je to blbost. Sexuální orientaci si samozřejmě nikdo z nás nevybírá, ale stejně tak si nikdo z nás nevybírá, jakým směrem se bude uvádět náš citový život. Kdyby jste se zeptali gaye, zda by bylo přijatelné že by choval hluboký cit k ženám, "silné buzničky" vám odpoví "Ou maj gáád fůůj ženská no nééé ...!", kdežto pohodoví aktivové by snad byli i schopni souhlasit. Někteří. Pokud by jste se zeptali průměrného muže na ulici, zda by byl schopen zamilovat se do muže, se kterým tráví většinu svého času, samozřejmě tím příjemným způsobem, odpověděl by se stoprocentní jistotou že "ne, v žádnym případě".

Já myslím že je to lež. Muží milují muže, ženy zase milují ženy. Milujeme se asi všichni navzájem, jen je to utlumená láska. Láska utlumená něčím čemu se v moderním světě říká přátelství.

Pokud se ale zamilujete do stejného pohlaví, stáváte se automaticky homosexuály ??

Všichni se dneska chovaj jako idioti

6. listopadu 2009 v 21:47
This program contains strong language.

Celkově den na největší píču na světě. Tenhle tejden sem asi dostal nejvíc pětek co vůbec kdy mohl za tejden zvládnout, nemam z toho dobrej pocit.

Dneska po mě každej něco chce proboha. Samý sráčoviny. Karola chce abych s ní zejtra šel na kalbu kam pudou největší výmazové a debilky z celýho Sokolova. Co tam dopíči asi budu dělat mezi takovejma kokotama. Ježiši ...

Ségra se vrátila ze školy a odjede až po vánocích. Nepřežiju to tady, tenhle byt je pro 4 lidi moc stísněnej. Mam strašný problémy s nima vycházet, sem nabroušenej a protivnej, rozčiluje mě i to že sem teď píšu ... bože ....

Vážně už chci vlastní byt ... nebo aspoň už bejt s panem D. ... nemůžu tady zůstat, jinak je povraždim, všechny.

Chce se mi brečet vzteky. Všechno je tak k posrání ... Bože ...

10 dní

5. listopadu 2009 v 6:22
konečně, konečně, KONEČNĚ je to pryč :))

(Ne)spravedlnost (?) !

2. listopadu 2009 v 15:58 | Azzy
tak dneska ... dneska fakt byla kosa, absolutně ohromná.
Ona vlastně pořád je, ale pokud to mam srovnat s ránem, musim si vlastně říct jak máme nezvykle teplo.
Bolí mě v krku. Teda teď už ne (oo díky bože!), ale ráno to bylo něco absolutně neuvěřitelnýho. S každym obyčejnym blbym polknutím, s každym vdechem jakoby mě někdo řezal do mandlí. Jestli o ně přijdu, neručim za sebe. Vždyť já MILUJU SVOJE MANDLE!

Nicméně dnešní den přinesl jedno pozitivum, bejvalej pana D., kterej se mnou jezdí do školy a čeká na vlak mě ode dneška začal oficiálně zdravit. Nevim proč mam takovou potřebu to řešit, ale asi mi to uděalo radost. Je to sice trochu nesmělý oťukávání (přece jenom se nedělá aby pana D. bejvalej zval do kina když je přece se mnou ... ) ale je to tak fajn. Nechci s nim bejt kamarád. Nemam v popisu práce bejt hodnej na svýho soka.

Stejně mi něco chybí. Buď je to vápník, anebo on. Neviděli sme se celej tejden, protože nejdřív byl nemocnej on a pak já. Asi mě nakazil po telefonu.
Proto se modlim ať aspoň přijede v tom tejdnu jak říkal, protože, prostě a jednoduše, ho mam rád a mam POTŘEBU ho vidět absolutně nejmaximálnější na světě. To je moje největší přání teď. Ach sem tak skromný...