Prosinec 2009

Doba je zlá. MY JSME ZLÍ ! :D

8. prosince 2009 v 18:42 | Azzy
po dlouhodobém zanedbávání blogu ne zcela mým přičiněním se opět dostávám k pravidelnějšímu slovu. Ano, přísuny informací z mého nevázaného, sexem, drogami a alkoholem prošpikovaného života jsou zpět. Silnější než kdy dřív !

Protože sem dostal od Davida noťas (no chápete to ? zbožňuju ho!), je všechno zase při starym. Ale už na tom vidim to negativní, co to s sebou přineslo. Rozečtené Zatmění semi tu válí už druhej den (Nový Měsíc sem přečetl za 3 dny !) a s pokrokem dál než na stranu 187 to v nejbližší době nevypadá moc valně.

Naši dneska jeli nakupovat vánoční dárky do Varů. Ano, naše rodina, která vždycky všechno měla ovánočněný už dva měsíce předem letos zaspala a tak nějak nic neřešila. No co, vánoce teprve za dva tejdny a třeba nejsem moc nervózní ne ?

Stejně si na vánoce přeju něco, co se vyplní asi těžko :-/

Puzzle

4. prosince 2009 v 12:12 | Azzy
Citové poto je můj současný nejhorší problém - začínám o tom někdy dokonce uvažovat jako o nějaké specifické nemoci, kterou trpí jen pár stovek lidí na světě a myslí si, že jsou v tom sami. Kamkoli se na kohokoli podívám, myslím tím teď samozřejmě moje nejbližší, něco mě k nim poutá.
Ať je to přátelství, vděčnost, závazky, prostě jenom cit a nebo všechno dohromady, oni ke mě prostě patří. Já chci teď mluvit hlavně o jedné osobě - o tom, kdo všechny menší hvězdičky v mym životě přesvicuje asi jako třeba Měsíc, nebo jako kdyby ste vedle svíček rozsvítili baterku. Po většinu času sem ho tu označoval pod pseudonymem - a že se tu objevoval sakra často - "pan D.".Ode dneška to nebude pan D., bude to David.
Je to jméno, při kterym se mi tep zrychlí během vteřiny. Jméno, který v každym svym písmenku detailně popisuje všechno to, co jsme spolu zažili. Jméno, který mi vynahrazuje svym broukavym konejšením všechny ty slzy, který kvůli jeho nositeli padaly.
Popsat ho jednoduše je zcela nezvládnutelná věc. Nedá se shrnout jedním slovem, nedá se zaškatulkovat někam mezi "obyčejné lidi". Možná to bude tím, že pro mě je něčím naprosto neskutečným.
Tři čtvrtě roku není krátká doba. Člověk si říká že už na tom druhém tak nějak znáte všechno. On je vyjímka.
Celých 8. měsíců se ten vztah určitým směrem vyvíjel, vyvíjel se vpřed. Někdy ten vývoj hodně bolel, bylo to ale proto, aby jsme věděli co ano a co ne. Co chceme a co nechceme. Celých osm měsíců se nestalo, že by mě ten vztah nudil. Celých osm měsíců mě povzbuzuje, že on tu je.
Jeho nepřítomnost je pro mě absolutním prázdnem. Ten pocit je pro mě tak složitý, že ho nedokážu ani vnímat. Nedokážu popsat všechno to, co by zmizelo i s ním. Možná i můj život.
Když sem měl jednu chvilku krizi a přemejšlel sem "co je to za vztah, nevidět se pravidelně, nevyznávat si hlasitě lásku a nevocicmávat se na veřejnosti", došel jsem k závěru, že náš vztah je velmi, velmi silný. Je to pevné pouto, které se nepotřebuje upevňovat slovy jako "miluju tě", pro nás by to byla maximálně zbytečná, dávno věděná slovesa a zájeman navíc. Málo lidí by rozdejchalo tu občasnost, ne příliš časté shledávání. Kdybych měl spočítat, kolik hodin týdně spolu strávíme, stačili by mi prsty jedný ruky. Jenže my i přesto dejcháme zlehka. Známka toho, že to nejspíš tak chceme.
Mohl bych o tomhle vztahu psát další řádky, odstavce - klidně i verše. Je to těžko uchopitelný doslov. Je součástí mě - on je obří dílek puzzle, kterej kdyby se ztratil, už by mě nikdo nikdy neposkládal.

Po těch 8. měsících ti zase děkuju. Děkuju že jsi - že tu jsi i pro mě, a i když tě zlobim, stojíš vedle mě a držíš mi sedadlo spolujezdce.

Děkuju za 258 dní plnejch toho, co jsem díky tobě cítil. I to dobré, i to špatné. Všechno to mi totiž dodává sílu jít dál.

TH&DM // 21.3.2009