Puzzle

4. prosince 2009 v 12:12 | Azzy
Citové poto je můj současný nejhorší problém - začínám o tom někdy dokonce uvažovat jako o nějaké specifické nemoci, kterou trpí jen pár stovek lidí na světě a myslí si, že jsou v tom sami. Kamkoli se na kohokoli podívám, myslím tím teď samozřejmě moje nejbližší, něco mě k nim poutá.
Ať je to přátelství, vděčnost, závazky, prostě jenom cit a nebo všechno dohromady, oni ke mě prostě patří. Já chci teď mluvit hlavně o jedné osobě - o tom, kdo všechny menší hvězdičky v mym životě přesvicuje asi jako třeba Měsíc, nebo jako kdyby ste vedle svíček rozsvítili baterku. Po většinu času sem ho tu označoval pod pseudonymem - a že se tu objevoval sakra často - "pan D.".Ode dneška to nebude pan D., bude to David.
Je to jméno, při kterym se mi tep zrychlí během vteřiny. Jméno, který v každym svym písmenku detailně popisuje všechno to, co jsme spolu zažili. Jméno, který mi vynahrazuje svym broukavym konejšením všechny ty slzy, který kvůli jeho nositeli padaly.
Popsat ho jednoduše je zcela nezvládnutelná věc. Nedá se shrnout jedním slovem, nedá se zaškatulkovat někam mezi "obyčejné lidi". Možná to bude tím, že pro mě je něčím naprosto neskutečným.
Tři čtvrtě roku není krátká doba. Člověk si říká že už na tom druhém tak nějak znáte všechno. On je vyjímka.
Celých 8. měsíců se ten vztah určitým směrem vyvíjel, vyvíjel se vpřed. Někdy ten vývoj hodně bolel, bylo to ale proto, aby jsme věděli co ano a co ne. Co chceme a co nechceme. Celých osm měsíců se nestalo, že by mě ten vztah nudil. Celých osm měsíců mě povzbuzuje, že on tu je.
Jeho nepřítomnost je pro mě absolutním prázdnem. Ten pocit je pro mě tak složitý, že ho nedokážu ani vnímat. Nedokážu popsat všechno to, co by zmizelo i s ním. Možná i můj život.
Když sem měl jednu chvilku krizi a přemejšlel sem "co je to za vztah, nevidět se pravidelně, nevyznávat si hlasitě lásku a nevocicmávat se na veřejnosti", došel jsem k závěru, že náš vztah je velmi, velmi silný. Je to pevné pouto, které se nepotřebuje upevňovat slovy jako "miluju tě", pro nás by to byla maximálně zbytečná, dávno věděná slovesa a zájeman navíc. Málo lidí by rozdejchalo tu občasnost, ne příliš časté shledávání. Kdybych měl spočítat, kolik hodin týdně spolu strávíme, stačili by mi prsty jedný ruky. Jenže my i přesto dejcháme zlehka. Známka toho, že to nejspíš tak chceme.
Mohl bych o tomhle vztahu psát další řádky, odstavce - klidně i verše. Je to těžko uchopitelný doslov. Je součástí mě - on je obří dílek puzzle, kterej kdyby se ztratil, už by mě nikdo nikdy neposkládal.

Po těch 8. měsících ti zase děkuju. Děkuju že jsi - že tu jsi i pro mě, a i když tě zlobim, stojíš vedle mě a držíš mi sedadlo spolujezdce.

Děkuju za 258 dní plnejch toho, co jsem díky tobě cítil. I to dobré, i to špatné. Všechno to mi totiž dodává sílu jít dál.

TH&DM // 21.3.2009
 


Komentáře

1 mabule | 4. prosince 2009 v 16:09 | Reagovat

Krásně vylíčené city a pocity,jako milé pohlazení.Dost Ti toto"písmáctví"závidím.Přeji nádherný čas adventu a těším se na shledání.

2 Zelená kachna se svítícím broukem na hlavě | Web | 5. prosince 2009 v 14:13 | Reagovat

No teda. Máš asi štěstí, Azzy.

3 Spytihněv Vlídný | 6. prosince 2009 v 14:02 | Reagovat

258 dní u vztahu na dálku je opravdu chvályhodné! Přeji, ať vám to ještě dlouho vydrží!

4 just...Deer )) | Web | 6. prosince 2009 v 22:32 | Reagovat

Mohla bych napsat pod tento článek spoustu pochvalných,srdcervoucích,povzbudivých a bůhví jakých reakcích... ale zkrouhnu to jen na tohle...   po přečtení článků tohoto ( a také těch dalších ) jsem musela uznat, že mi v srdci zůstalo cosi...co bych mohla definovat jako naději... ikdyž kdo ví, co to slovo vlastně znamená... a za to DÍKY...a brzy zase naschledanou ))

5 markey | 9. prosince 2009 v 10:31 | Reagovat

nemám slov.....s že se mi to často nestává...chtěla bych umět pocity popsat jako ty ......nádhera četo se to uplně samo ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama