Červen 2010

Tak toto už ...

29. června 2010 v 22:03
No, kdyby mě odmítali zaměstnat v tomhletom časopise, asi bych byl opravdu na dně.

Artistické slohové výkony některých pánů redaktorů v pánském magazínu ESQUIRE sou totiž natolik důvtipné, že se klidně může stát že se například třikrát během jednoho odstavce opakuje ta stejná věc, ačkoliv jinak popsaná. Ale tak je to super, alespoň se nějak popíše dvojstrana a my to můžeme prodat a tvářit se tak moc oduševněle a všeznale, že nám to vůbec nepřijde hloupé.

Ačkoliv sem tedy znám svojí homosexualitou a nikterak se s ní netajím a ani nehodlám, sem velkým milovníkem magazínů pro pány. Začalo to před dvěmi lety mým prvním Maximem a myslím, že jsem udělal asi ten nejlepší start jaký jsem mohl, protože postupem let a měsíců metodou pokus/omyl přicházím na to, že Maxim je to nejlepší dostupné na českém trhu.

FHM jsou brutální sračky, je to nudné, je to nevtipné, je to o ničem.
Playboy je snobský, vůbec se neprodává a navíc kopíruje od ostatních.
Esquire je shit na ntou.

No, tím by jsme mohli tak skončit. Pro mě sice stejně zůstává číslem jedna na českém žurnalistickém poli Reflex, ale strašně mi tam chybí to sexistické rozdělování ("pro muže/"pro ženy"), úchylný přirozený humor a sprostá slova.

Jsem dobytek. Teplej dobytek.

Candido

19. června 2010 v 17:34
Snídaně v pěti hvězdičkových hotelech vůbec nejsou stylové.
Protože ...
celou dobu prostě myslíte na to, kdy už konečně potkáte nějakýho čecha, aniž by to nebyl nasraný personál hotelu, který bohužel předpokládal že ani my jim nerozumíme a tak byly docela nechutný.

Rašans, rašans evryvér.

Miláčik nasedl do Mercedesu a prostě odjel. Stačil mi přenechat zpáteční letenky z Prahy do Vídně, abych za nim mohl a nezapomněl mi sdělit jak moc mě miluje. Konečně.
Čekal sem na tohohle chlapa tak dlouho. Asi spolu máme být.
Už to není oťukávání, už je to vztah. Určil sem si na to limit - a to je měsíc. Po měsíci vážné známosti už by se tomu mělo říkat vztah a hlavně - láska, ponejlépe.

Škola skončila v pátek, uzavíraly se známky a asi i absence, pokud sem dobře pochopil pančelku třídní. Což znamená jediné - nechutný zápeky.
Mrdat to už! :) Na nic se už ANI nepodívam, vycházej mi 3 čtyrky. Och jak strašnéé ... ;D ale já sem za ně rád, při představě, že by mi dal ten píčus z chemie pětku se mi staví chlupy na zádech, který ani nemam.

Včera sme taky byly na večeři se starou známou a inteligentní mladou svěží žádoucí eL, nezklamala, byla úžasná. A v pátek...? PRG - VIE, odlet 15:30. Ach, jak neskonale se těším.

Welcome to Czech Republic

13. června 2010 v 19:45
Po hodinovym letu, po výstupu z letiště se to ze vteřiny na vteřinu všechno zesralo. Svět mi začal padat, kde jsou třiceti stupňové teploty, krásnej letní vánek, ON ... ?
Ne, 18 stupňů, zataženo, všude zkurvený debilní tlustý češi co se chovaj naprosto nemožně a odporně, žebraj po vás cigára a čumí jako KOKOTI.

Proč je to 500 km východněji úplně jiný, lepší ... ?

Welcome to Slovakia

11. června 2010 v 23:53
Když ukončíte něco zásadního, chvilku to bolí. Pak jste otupělí, ale mezi tím, než je všechno v úplném pořádku je jedno velké zvláštní nic, kdy po velmi dlouhé době odhalujete sami sebe, takoví, jací doopravdy jste. 
Je to strašně zdlouhavé a nezvyklé seznamování s vaší osobou. Jste natolik komplikovaní, že nedokážete přenést přes srdce své skutečné vlastnosti, které byly potlačené a čekaly. Jak byly potlačené, zpomněli jste na ně a teď je to divné. Hrubé a nepřirozené.
Welcome to your life. Toto jste skutečně vy. 

Od čtvrtka jsem na slovensku, u Roberta. Fakt, že Bratislava je láska na první pohled asi je třeba říct, protože toto často dost neprávem opomíjené mésto má tolik, tolik co nabídnout, o půlku víc než Praha, i když je o půlku menší.
Právě jsem přišel ze Sexu v Mestě 2. 
Když koukáte na hrdinky seriálu, kterým žijete, prožíváte s nimi vážné životní situace, které chtě nechtě časem potkají i vás a vedle vás navíc sedí dost možná definitvně láska vašeho života, všechno vnímáte tak trošku jinak. Při svatbě si připadáte až nezvykle hloupě ("Myslí kurva taky na to samý co já nebo dopiče CO?"), když se láskyplně probírají děti, nejradši by ste se nakopali do prdele ("Víš já nenávidim děti a nikdy je mít nebudu") a plakáte při romantickém konci na jeho rameni.
Toto je přesně ono. 
Toto jsem potřeboval, toto jsem chtěl a toto taky mám. 

Bude to dlouhá cesta. 

Too long

4. června 2010 v 17:35
Je to všechno v prdeli. No dobře, všechno ne.
S Davidem už nejsem, je to definitivní. Stálo mě strašně, strašně strašně moc sil abych to rozhodnutí udělal, ale zvládl jsem to. Hodně sme plakali, oba, což mě dost překvapilo. Bylo to tak nepopsatelně jednoduchý, ukončit tak krásný a pevný pouto.
"Chci aby sis zapamatoval jednu věc, ano...?"
"Ano..."
"Neopouštim tě proto, že se něco mezi námi dvěma změnilo, že jsem tě začal nenávidět ... opouštim tě proto, že tě miluju a chci po tobě nemožný ..."
Ano. Spousta slz a přemáhání. A polibků a objetí.
A teď...? Nic necejtim. Jsem prázdnej, citově vyprahlej. Bez bolesti, bez citů a otupělej. Ono je to asi tak dobře. Ale chybí mi.
Naše hloupá paní učitelka na češtinu se dneska opravdu vyznamenala. Celou hodinu mi hučela do hlavy, proč píšu do gympláckýho časopisu, když vůbec nejsem sokolovskej gymplák? Proč tam jako neuvádim svojí školu?
Paní učitelku jsem z čistým svědomím poslal do píči a ujistil jí o tom, že je jenom moje věc kam moje články píšu a ona si tim klidně může vytírat svojí obrovitánskou prdel.