Too long

4. června 2010 v 17:35
Je to všechno v prdeli. No dobře, všechno ne.
S Davidem už nejsem, je to definitivní. Stálo mě strašně, strašně strašně moc sil abych to rozhodnutí udělal, ale zvládl jsem to. Hodně sme plakali, oba, což mě dost překvapilo. Bylo to tak nepopsatelně jednoduchý, ukončit tak krásný a pevný pouto.
"Chci aby sis zapamatoval jednu věc, ano...?"
"Ano..."
"Neopouštim tě proto, že se něco mezi námi dvěma změnilo, že jsem tě začal nenávidět ... opouštim tě proto, že tě miluju a chci po tobě nemožný ..."
Ano. Spousta slz a přemáhání. A polibků a objetí.
A teď...? Nic necejtim. Jsem prázdnej, citově vyprahlej. Bez bolesti, bez citů a otupělej. Ono je to asi tak dobře. Ale chybí mi.
Naše hloupá paní učitelka na češtinu se dneska opravdu vyznamenala. Celou hodinu mi hučela do hlavy, proč píšu do gympláckýho časopisu, když vůbec nejsem sokolovskej gymplák? Proč tam jako neuvádim svojí školu?
Paní učitelku jsem z čistým svědomím poslal do píči a ujistil jí o tom, že je jenom moje věc kam moje články píšu a ona si tim klidně může vytírat svojí obrovitánskou prdel.
 


Komentáře

1 Marek | 6. června 2010 v 16:15 | Reagovat

To je vtip?
Po tom všem,jak ses natrápil a budovali jste to,jsi to ukončil?No...snad ses rozhodl správně

2 Terinka | Web | 7. června 2010 v 20:41 | Reagovat

Je důležitý nenechávat to prázdno prázdný moc dlouho. A i když "nejde" zaplnit jinak, než tou onou osobou, někdy je to nezbytné..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama