Parkování

28. července 2010 v 9:46
Dneska ráno to zase přišlo, ani nedovedu popsat co. Nevím, jestli to bylo tím, že se můj mozek pořádně nevyspal, nebo tím že sem včera chlastal nalačno, ale nenávidím to. Jsou to strašný psychický muka, kdy si uvědomuju naprosto všechno na sto procent ale na na sto procent přitom nechápu nic, jsem ve strašnym útlumu.
Nejsem magor nebo tak, psychicky sem naprosto zdravej, ale tyhle stavy občas mívám, já nevím jak se to dá popsat, ale nikdy mi nezbejvá nic jinýho než jít na cigáro a uklidňovat se. Dneska to pomohlo a hned jak to přestalo, jak sem se začal cítit naprosto normálně, sem se málem rozbrečel. Jenže jsem si uvědomil, že kdybych to teď udělal, zlomí mě to, ten problém, a s každym dalším "parkováním", jak tomu říkám, to bude mnohem horší.
Možná se mi nic neděje a je to jenom nějakej pocit, že mi tělo říká že je něco špatně, že bych si měl lehnout, že bych neměl pít kafe, Colu, že bych neměl kouřit, že bych neměl pít, začal pořádně jíst ale ... asi to řeknu mámě a zajdu si k psychologovi.
Ale stejně mi řekne že mi nic neni a že sem vlastně hypochondr takže mě vlastně pošle k psychiatrovi.
Achjo, přijdu si tak trapně, ale nikdo o tom neví a nedokážu o tom nikomu říct, když vlastně nevim jak to popsat ... nejsem magor. Opravdu ne. Jen ... nevím.
 


Komentáře

1 * | Web | 28. července 2010 v 10:04 | Reagovat

Mm. Můžem jít k tomu psychologovi společně. Plánuju už delší dobu jeho návštěvu, protože fakt nejsem normální, ikdyž si normální připadám a štve mě prostě to, že NEVÍM. Ach. Asi jsi to nepochopil, ale to je úplně jedno. Prostě jsem divná.
Paul je fajn, moc fajn. Já si pro změnu myslela, že jsem jedinná (když vynechám toho kámoše, co mě k němu navedl), které se jeho hudba líbí.;)

2 Kate | Web | 28. července 2010 v 11:45 | Reagovat

jo a já se k vám zrovna taky přidám. Vím naprosto přesně jak ti je :( takový stavy taky mívám. Někdy už i sedím s nožem v ruce, ale nikdy se nedokopu k sebevraždě, nechtěla bych ranit rodinu. A k těm vztahům s otcem, aspoň se na chvilku můžu zasmát :D to je u nás normální a na denním pořádku :D

3 majas | Web | 28. července 2010 v 12:41 | Reagovat

to je zvláštní..jednou jsem něco podobného zažila.ale naštěstí jednou..držím ti palce..ve všem.. určitě jsi normální..akorád někdy ty pocity...ale to nic snad není..hlavu vzhůru. (A s tím hrudníkem souhlasím :D )

4 Létajíví hraběnka* | Web | 29. července 2010 v 14:20 | Reagovat

Jednu dobu jsem chodila k psycholožce a psychiatričce, protože mě doktoři měli za hypochondra. Už tak jsem se cítila jak největší idiot, ale ty dvě "chytré" ženy ze mě udělaly ještě většího idiota, takže bych tam už nikdy nešla...

5 Infantility* | Web | 29. července 2010 v 18:21 | Reagovat

Bych taky potřebovala doporučit nějakého psychologa :)

Každý máme občas( já furt) stavy, dky se nám nechce, chce se nám jen brečet, řvát, nic neumíme.. A já si vždycky řeknu, že jinde se mají ještě hůř a za půl hodiny to přejde. Zkus to třeba s Dětma z Afriky :) Jinak obecně na většinu psychologů mám názor takový, že mají plono starostí sami, natož aby se zatěžovali ostatníma :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama