Srpen 2010

Eivissa!

29. srpna 2010 v 13:04
Ibiza byl omyl.

Aby jsem to uvedl na pravou míru, byl omyl ject sem na romantickou dovolenou se svým přítelem, protože je nerozvratitelný fakt, že na Ibize je momentálně nejhustější výskyt mužů, se kterými bych chtěl mít sex. 
Začíná to 95 procenty všech mužů na plážích (mlaí produktivní svalnatí samci) a končí to u našich sousedů z holandska (!) kteří nám každý den nabízejí marihuanu. Ibiza je prostě super místo. Pro nezadané zcela určitě.

Co vám sakra povídat - každý den teploty neklesnou pod 35 stupňů, slunečno, hotel je absolutně nádherný a jsou tu samí bohatí lidé. 

Včera jsme si pronajali jachtu a jeli jsme na malý ostrůvek poblíž Ibizy - Formenterra. Já vám povim - čistší vodu sem v životě neviděl, snad ani v bazénu ne. Úžasné, byl to zcela určitě jeden z nejlepších zážitků v mém krátkém životě. Nádhera.

Pátky

20. srpna 2010 v 11:05
Včera sem přiletěl do Prahy.

Už od tý chvíle co jsem vylezl z letadla a přecházel sem do toho malýho vtipnýho autobusu, věděl sem, že vracet se zpátky byl jeden obrovitánský omyl. 18 stupňů, zataženo. Šílená zima. Nechápu, co je tohle za léto. 18 stupňů je "skvěle teplý podzim", ne srpen! Proboha, proboha někoho prosím, ať už je 22., sedim s Luckou na letišti v mekáči a čekam na ten můj kýžený odlet "domů" a pak na Ibizu.

Včera, než sem odletěl z Bratislavy, jsem zase parkoval. Hm, jenže to byl Robert doma a už jsem i plakal s tim že nechci nic jinýho než aby ty stavy skončily a já byl normální. Chtěl mi dát nějakej prášek kterej uklidňuje psychiku a tak. Ale já se ho bál vzít když mě čekalo tolik cestování, abych náhodou nevlezl v Praze do špatnýho autobusu, případně abych do toho autobusu vůbec vlezl :D.
Přešlo to ale jako vždycky, takže pohoda.

Dnešek sem měl v plánu prospat, stejně tak zítřek a vstát až v den našeho odletu pryč. Samozřejmě mi to něco muselo překazit. Konkrétně mamka, která cítí děsnou potřebu zařídit se mnou všechny věci do školy právě dnes. Takže jedem do Sokolova. Hurray!

Lucinca dnes přiletěla z Tuniska nebo kde to byli. Je v pohodě. A určitě se už velmi těší na mě a na Ibizu! :D
(Jo já vím, sem trapnej jak pořád tu Ibizu zmiňuju, ale chápejte, je to můj sen a teď se splní! Pokud s náma nespadne letadlo.)

Beast Within

17. srpna 2010 v 21:59
Blessed is he who reads aloud the words of the prophecy,
And blessed are those who hear,
And who keep what is written therein.
For the time is near.

Čas se opravdu blíží. Mam na mysli ten školní samozřejmě. V těhle dnech sem obyčejně trávil poslední týdny prázdnin v křeči a depresi z naší paní matikářky. Letos je to jinak. Po prázdninách du do druháku, a vzhledem k tomu že je toho dost, co se změnilo, z učitelů mě dovede rozházet jen málokdo. Nejsme už děti a tak na nás žádný děsně drsný pohledy vousatejch kokotskejch tělocvikářů a zeměpisářů (ano, samozřejmě že mluvím konkrétně) který e tváří že objeli svět  ví všechno všecičko na světě nejlíp, včetně vychovávání dětí (což je samozřejmě největší lež) už dávno neplatí. Jsou mi vlastně k smíchu. Z těch mí jít respekt? Oni mají tu neotřesitelnou autoritu? Ne, jsou to trosky.

Já se totiž vlastně do školy těšim. To je ohromný rozdíl mezi základkou a středou. Lidi. Miluju jich tam dost, ale nejvíc ty moje tři. Terku, Mišku a samozřejmě Lukáše. Těžko popisovt co to je za vazbu. Hm. Jsme jako ... milenci co se spolu nelíbaj a nevodí za ruce a nespí spolu? Nebo ... jako jedna duše ve čtyrech tělech? Těžko popsat. 

Lucinca je na dovolené. A není schopná mi zvedat telefony což mi dělá vrásky a upadávám do deprese. Doufám, že si jí tam nějakej debilní turek nepřivlastnil do harému. To by sme totiž udělali velkou armádu nasraných gayů a šli by jsme naší březovskou Carrie Bradshaw okamžitě vysvobodit. Mojí kamrdátku Lucuncu Csipkokvou mi totiž nikdo do harému balit nebude!!!

Where Life Begins?

11. srpna 2010 v 12:51
PŘECE V KUNDĚ! 

To bylo odporné.

v auparku jsem navštívil mojí oblíbenou prodejnu Panta Rhei abych proměnil moje poukázky. Byl jsem konsternován. Ze šedesáti eur jsem si koupil pouhá dvě CD a zbyly mi 3 eura, která mi nevrátili. Poukázka je poukázka a přece se na tom musí pořádně vyrejžovat. Mrdkyyyyy! 

Pokud nechcete vědět jaká CD to jsou, tento odstavec přeskočte. Koupil jsem si kompilaci "Pacha Ibiza VIP vol.4" což je hodně dobrá kompilace, se třemi mixovanými cédéčky, a když už vyrážíme na tu ibizu, museli sme si zjistit jakej je vlastně letošní sound (haha, HOVNO! Já to vim moc dobře i bez kompilací za 36 euro!) a navíc to má fakt moc pěknej obal. Druhá placka - Madonna. Jak jinak, pro tu sem si tam i přímo šel. Konkrétně album Erotica.

Na Madonnině Erotice poslední dobou ujíždim. Vždy to bylo moje nejoblíbenější album, ale teď momentálně pro mě má nějaký zvláštní kouzlo. Hmm. K tomuto albu v roce 1992 vydala Madonna i knihu - ta nese název SEX a jsou tam ty nejúžasnější fotky jaké jsem kdy viděl. Jenže už se netiskne a dá se sehnat jenom přes ebay. Ceny začínají na 3 tisících korunách. Hm.

Kdyby vás zajímalo co dělám v Bratislavě, tak - jsem dopoledne sám doma, někdy jedu do města a nebo uklízim. Hahaaa! Zoufalá manželka.

Stěžujte si častěji

5. srpna 2010 v 12:51
Protože stížnosti přináší růže. 

Můj odjezd/příjezd do Bratislavy jsem neočekával tak dramatický. Párkrát už jsem jel autobusem a pak vlakem, tak jsem si myslel že po čtvrté už to budu zvládat jako takovou jobovku, normálka přeci. Jenže to by autobus student agency nemohl mít čtvrthodinové zpoždění. Přiznávám, student agency jako takové za to nemohlo, ne, to ti zkurvení silničáři, kteří se rozhodli udělat objížďku jako píča, což zapříčinilo 15 minutes delay. Super super. Vzhledem k tomu, že oněch patnáct minut bylo přesně vypočítáno na to se přemístit z Florence na Hlavák, měl sem co dělat, no, kdyby vlak neměl pěti minutové zpoždění, ujel by mi. Stresy stresy stresy. 

Samozřejmě sem si pár dní před tím postěžoval mému milovanému jak je ta cesta vlakem ubíjející, jak mě to nebaví a unavuje cestovat čtyri hodiny v posranym vlaku a rvát se s angličanama o místa, vyvrcholení přišlo v tom okamžiku kdy jsem nestíhal vlak. Přijel sem a hned v autě to přišlo. Otevřel tašku a začal vyndavat : Moet Chandon Imperial Brut, nějaký drahý belgický pralinky, dvě poukázky v hodnotě 60 euro do mýho oblíbenýho knihkupectví a cédéčko Madonny Like a Virgin a Jamiroquai - High Times. 
"Dovedu si představit jak je to cestování náročný, tak tady máš nějaký bolestný."

A to sem mu chtěl říct, že až na ten stres zda to stihnu nebo ne byla cesta vlakem dost v pohodě. Z toho vyplívá, mí drazí, stěžujte si častěji, stížnosti nejen růže, drahé šampaňské, sladkosti, hudební nosiče a kvalitní sex přinášejí. Ale hlavně lásku a pochopení. 

Mon(dieux)day

2. srpna 2010 v 19:08
Vážne nesnáším francouze. Ve francii sem sice nikdy nebyl, ale čtu takovou knížku, která podle všeho vystihuje přesně to, jak se tam lidi chovají. Ta knížka se menuje "One year in Merde", a je podle skutečného příběhu - kdy angličan přijede do Paříže.
Knížka je to úžasná, ale je pravda, že na francouze mi to úplně změnilo pohled a považuju je za kretény, což dost možná není fér, ale co. Já to tak cítím.

Dneska byl Robo na operaci s něčim, co máme každej v noze. Vim, jak se to řekne slovensky, ale nevim jak česky, takže je to asi jedno. Každopádně to má dokurvený z fotbalu a musí se to spravit, jinak by brzo umřel bolestí a fotbal by si už asi nikdy nezahrál.
Já nenávidim fotbal.
Vím, je to asi "překvapující" a asi se dost opakuju, ale nechápu co na tom vidí. Žádná jiná hra není natolik primitivní a tím pádem oblíbená, než tohle nechutný devadesáti minutový běhání za posranym míčem. I k petanque je zapotřebí víc takizovat než u týhle píčoviny. A akorát je z toho něco, s čim se musí na operaci.

No, hned po zákroku ho pustili domů. Nevim co mi je. Sem nasranej a nemam bejt proč, asi mam pocit že sem nedoceněnej. Celej dnešek je divnej. Blah. Píše mi, du si to přečíst, mam pocit že to bude počátek války a neuvěřitelnejch nervů, z čehož vyplyne že sem strašná stíhačka a megera. Tim pádem se mi vůbec ta smska nechce číst.

Bože prosím ať je to něco mírumilovného!
---

Bůh mi zřejmě přeje.

O paranoidní vagíně

1. srpna 2010 v 10:27
a o ironii osudu.

No, jsem na Březový. Asi teda "doma", ale vzhledem k tomu, že doma si teď připadám někde úplně jinde, je Březová dost adekvátní označení.
Je to všechno humorné, že jsem vlastně tady. Ve výsledku bych totiž mohl úplně v pohodě zůstat ještě v Bratislavě, ale bylo mi hloupý, že sem se tak dlouho neukázal doma (já sem kokot!) a tak jsem ve čtvrtek přijel, aby mě moje maminka s mým otčímem viděli, mohli si mě zase ošahat než odjedu a tak podobně, no, ale oni v pátek odjeli na Benátskou Noc a vrátí se až v pondělí, načež já ve středu odjíždím.
Takže má smysl, že jsem tady, když sedím sám zavřenej v bytě před počítačem. Jo, po tom sem celou dobu v Bratislavě toužil.
Už mámě nikdy do telefonu neřeknu že se těším domů. Milosrdný lži sou super, ale tohle je směšný.

Včera přijela Karol z dovolený, tak sme si u nás udělali žrací a filmovej dýchánek. Padl na to tří porcový Créme Olé, pytel hranolků, zavařený okurky a zavařený meruňky plus dvě čokolády.
A předevčírem sem konečně byl s Lucinkou venku, po dlouhý době. Ona byla snad jediná, po který se mi doopravdy stejskalo. Dlouho jsme si povídali v Henriettě, pak sme prochodili kilometry v papírnictvích a koupili jsme si bloky a tužky. Jako malý děti.
A taky spolu pojedeme na Ibizu. Strašně se těším.