Už nikdy

6. září 2010 v 21:33
aneb seznam věcí do kterých se už v životě nepoženu po hlavě se rozšiřuje
Mít depresi z toho, že se s člověkem, kterého milujete víc než cokoliv na světě neuvidíte přes dva týdny je zhola zbytečná.
Jedna proto že každý kdo vás lituje vám říká stále dokola to samé a to: "Neboj, to rychle uteče" a taky proto že vašemu příteli je to vlastně úplně jedno.
Jsem tak hloupej.
Máma mi to všechno říkala. A taky to, že všichni chlapi lžou a pro čerstvý maso udělaj cokoliv. Teď už chápu co tim myslela.
Po pěti měsících jsem mu ukradenej, každej problém kterej bych teda rád vyřšil je akorát "zbytečný dramatizování" a tak podobně.
Kde jsou teď procítěný kecy jak je to citlivá osoba, jak vedle sebe někoho potřebuje a že dost možná to odloučení bude prožívat hůř než já?
No jo, jsem naivní, ukažte si na mě a smějte se mi. Až se s Robertem něco posere (samozřejmě doufam že se to nestane nikdy, ale všichni víme jak to prostě dopadá) nikoho už si hledat nebudu. Akorát zase budu zklamanej a budu hledat všechny ty střepy, ty ztracený slova co se říkaj jen tak do větru (asi) aby se udělal dojem.
Tak toto ne vážení přátelé. Už nikdy.

Haha, jenže nikoho nezajímá že jsem to teď já kdo je na dně a kdo tu každej den brečí. Hlavně jeho. Je to všechno jako předtim.
 


Komentáře

1 Daniel | 8. září 2010 v 13:38 | Reagovat

Mám pocit, že si vybíráš kluky, co trpí "mileneckým flegmatismem".Možná je to i tím, že ti starší to všechno berou jinak, otázka je, kterému je to vážně jedno a nebo to uvnitř nese stejně těžce.
Umí si držet ten odstup, který v šestnácti,sedmnácti prostě nevidíš.
Buď to vydržíš, nebo budeš hledat v jiných vodách ;)
Hodně štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama