Říjen 2010

Crazy Penis

27. října 2010 v 9:34
co se stane, když Vaše orgány začnou být crazy

Robert odjel na Kubu, to bylo defakto a víceméně řečeno v článku pod. Ale dneska jsem si ho přečetl znova a některým nezasvěcencům by to vlastně dojít nemuselo. Tak teď už to víte. To nejlepší, co se mohlo stát je, že jsem tam nejel. Protože mam pocit, že mě zase miluje.
Ne, teď vážně.
Hrozně hrozně moc tu dovolenou potřeboval, jde to na něm vidět na každý stránce. Na tom, jak nádherně si se mnou píše a jak je zase ohleduplnej a láskyplnej jako kdysi, když sme spolu začínali chodit a věděli jsme, že nejvíc co chceme je jeden druhýho.

Stejně se to za pár dní hodí zase do normálu, ale co. Já si to chci pořádně užít.

Máme podzimní prázdniny, ode dneška až do neděle, klasicky. No a v sobotu chceme jít s Karol na buzní bál do Sokolova.
Jo.
Byli sme tam spolu jednou, a to sem ještě chodil s Davidem. Pamatuju si, že na tý párty sme snad spolu oslavovali výročí. Jo, 21.března 2010 jsem byl gay oficiálně rok.

Směšné. No, a my tam s Karol mezi těma hnusnýma kreaturama oslavíme ... hm - život. Ano, budeme oslavovat život.

Udělej si dítě!

23. října 2010 v 13:24
AKCE! Při nákupu jedné zkumavky spermií druhá ZDARMA!

Michelle emigrovala. A s ní i "naše" kamarádka Jekatěrina ze sibiřského Tjumenu. Fakt, Přistěhovala se sem, když se její otec uchlastal ruskym standardem k smrti. A teď jsou šťastný varský rusáci.
Odjely na Djerbu, svině. Opět to budu jenom já, kterej má sice miliardu možností, kam odjet, ale na podzimní prázdniny, což je PĚT DNÍ BEZ ŠKOLY, budu dřepět doma na prdeli.

So sexy, so shiny.

A přitom jsem mohl úplně v klídku jet na podzimní prázdniny na Kubu. Ano, to je ten jeden z posledních komunistických států světa, kde se pije Cuba Libre a vůbec různy mňam nápoje, no, ale hlavně je to ostrov a ostrovy bejvávaj většinou v moři, v moři, kde je teplo i když tady je mínus devětset a sou tam nádherný pláže.
Takže - JASNĚ že NEJEDU - protože platí jedno staré dávné přísloví "Líná huba, holý neštěstí".

Matka mi chce k vánocům koupit notebook. Pořád mě volaj k počítači a ukazujou mi na acery, asusy a jiný shity. Nechci žádnej. Chci svůj stařičkej notebook kterej se mi zbaběle nevypíná, když je přehřátej, s vypadlym enterem a slabou baterkou. Úplně nesnášim, když se mě někdo zeptá "Co chceš k vánocům/narozeninám?" Vždycky řeknu "Nic" a představuju si a sumíruju, jakou bych jim udělal scénu, kdyby mi nakonec fakt nic nedali.

Jsem divnej. Ale to vy taky. Proto mě čtete.

Vypada to vyborne

16. října 2010 v 17:23
Odpustte chybejici interpunkci. Sedim za Macem a nevim, jak se tu, kurva, meni jazykove nastaveni klavesnice. 
Celkove tenhle clanek bude o tom, jak se mam dobre. Vlastne se mam vzdy dobre, ale nerad o tom mluvim. Chci vypadat samolibe jenom tehdy, kdyz mam chique and glamorous naladu. To je prave ted.

Clovek se stejne asi nakonec musi zmenit, mezi svetrama D&G, Abercrombie and Fitch, lahvemi Moet a jeansy od Armaniho. Je jine sledovat sousedy cvicici jogu a je divne je porovnavat se sousedy vecne chlastajici pivo. A parkujici na vase misto.

Zmena je logicka a dost mozna i ocekavana. Prirovnat se to da k americkemu vstupu do spolecnosti, jenze tohle je vstup do vaseho - zda se - budouciho zivota. Jsem mlady, pitomy a naivni, ale ted a tady jsem snad i ochoten odprisahnout, ze spolu s Robertem budeme jeste nejaky cas - delsi. 

Tenhle odstavec jsem musel zaklepat snad devadesatkrat, predstava ze to zakriknu je silena.

S mymi prateli se o tehle vecech moc bavit nechci. Mysli si, ze jsem s Robertem jenom pro penize. Ale nekoukaji na me spatne, neodsuzuji me za to. Kdyby to byla pravda, asi by me v tom snad i podporovali. a Od toho prece pratele jsou.

Jak tezce jsou uchopitelna slova pro cloveka, ktereho tolik milujete. Jste snad az zoufali pro to, najit tu spravnou vetu ktera by to vsechno vystihla. Ale nejde to. Nikdy ji nikdo nenajde.

A pokud ano, je to znameni ze ta laska neni opravdova. 

Sokeres mě miluje!

6. října 2010 v 21:35
Boření mýtů o tom, že není rom jako rom.
Jsem zvrhlý člověk a půjdu do pekla. Tím mi církevní hodnostáři vyhrožovali již v ranném dětství. Já jim nikterak nehodlám v jejich prorokování o mé posmrtné budoucnosti kazit, ba naopak přiliju benzín do ohně.
Málo co mě baví tolik, jako rozzuření romové a romky a jejich hádky. Dramatizace je většinou na velmi vysoké kvalitě a co výrok, to většinou perla.
Zde přikládám nejnovější do mé sbírky zlomyslné onanie

No, pro mnohé z nás jistě vysněné místo pro život.
Mimochodem, nemusíte se stydět se k mému blogu hlásit a klidně rozjařile komentujte! Já vím že to čtete!

Bangang

5. října 2010 v 20:03
Gangbang!

Jsem zdravý člověk, řekl bych.Tedy ohledně toho imunologického hlediska. Nicméně i mě se občas stane, že se zapomenu o svoje zdraví starat, zapomenu si vzít pilulku vitamínu C, zapomenu na ranní actimel nebo večerní projímadlo, zapomenu si zaběhat nebo si zapomenu vzít teplé oblečení a beranici, jak mi je maminka připravuje každé ráno na postel.

A pak se mi přihodí taková nemilá věc jako je zánět středního ucha. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, zánět zvukovodu. Nepředstavitelná muka která i trénovaný sadomasochista odříká s díky a která se pro mě ve chladných podzimních měsících stávají denním chlebem.

Taktéž lékaři mi nedělali od malička větší problém, možná to bude tim že mamka dělá odjakživa ve zdravotnictví, takže i k nemocnicím mám pozitivní vztahy, dezinfekce mi nesmrdí, ba naopak, a stále mě zajímá co je za všema těma nepopsanejma dveřma v těch strašidelnejch chodbách.

Jenže - jít k nám k doktorce s bolavym uchem je jiná věc. Vrátíte se totiž s nemocemi, o kterých se v lékařských kuloárech mluví radši potichu, ne li vůbec a dokonce i otrlí vyznavači adrenalinového hláskování se je snaží nebrat do úst.

To je potom radost mít obyčejnou chřipku, raději si ani nechci představit jaké to je mít zánět močového měchýře.
Pěkný den.

Berlin Calling

2. října 2010 v 18:42
Berlín volá.

Stejnojmenné album i stejnojmenný film jsou opravdovým ztělesněním kvality, umožní vám nahlédnout do hloubky elektronické hudby a klubové scény. Do duší těhle dvou elementů, které miluji.

Berlín ... poslední dobou k tomuhle městu začínám víc a víc tíhnout. Ať už kvůli absolutně své a originální klubové scéně, nebo kvůli duchu města. Nevím. Nikdy jsem tam nebyl, takže vlastně nemám tušení jak to město žije, třeba budu zklamaný až tam jednou pojedu. Takové je to vždy - určím si cíl, udělám si z toho v hlavě nějakou exkluzivitu, a když je můj cíl na dosah, zjistím, že to zdaleka není tak růžové a úžasné jak si to moje mysl namalovala.

Ale to je jedno, vždy, dřív nebo později ke každému svému cíli dojdu. Jestli budu nebo nebudu zklamaný je vedlejší, důležité je někam dojít, někam tu svou touhu směrovat.

A to já dělám.

Bitte, Berlin - Mitte!