Kde je Tomáš?
Sedí tu přeci před Vámi, jsem to já. Já jsem Tomáš.
(smích) To měl být žert. Už vůbec nejsi jako dřív.
Vidíte, to mi říká v poslední době hodně lidí. Dává mi spousty, spousty práce je přesvědčovat o tom, že se vpodstatě nic neděje. Ale ne všichni lidé jsou hloupí, začínám to poznávat. Vědí, že něco není tak jak by mělo být.
A co není jak by mělo být?
Vlastně nevím.
Nevíš nebo spíš nechceš?
Vím to, ale nechci o tom mluvit takhle přímo. Vlastně jsem strašně osamělý a zhrzený člověk. Mám kolem sebe rodinu, přátele, ale to mi nestačí. Vždy jsem chtěl všechno.
Ale někdy je přece méně více.
Někdy? Někdy možná. Ale já mluvím o svém životě, ten není "někdy", ten je "teď.
Zvláštní smýšlení na skoro sedmnáctiletého chlapce.
Jsem hodně napřed. Vím o tom a věděli to vždycky všichni.
To ale nemusí být vždy dobré
Nikdy to není dobré, pro nikoho kolem mě, pro mě samotného. Jsou to muka. Chtěl bych mít smýšlení mejch vrstevníků, mejch spolužáků. Některých mých přátel. Někdo má a někdo zase ne.
Jak se k tomu staví tvoje matka?
Ani nevím. Vždycky to pokládala za přednost. Nejspíš vůbec netušila co všechno jí ta moje předčasná "vyspělost" přinese.
Trápila se? Máš tím na mysli třeba tvoji orientaci?
To je jedna věc z milionu.Ale neřekl bych že se někdy trápila s tím, jestli jsem gay nebo ne. Maximálně v otázce dětí, jejích potencionálních vnoučat. Nebo mých partnerů. Vždycky takhle vtipně přemýšlela.
Nesedl jí nějaký tvůj kluk?
Takhle se to asi říct nedá. Vždy, když jsem o někom novém mluvil (což bylo dohormady tak třikrát), měla takový zvláštní nedůvěřivý vztah k tomu, že by měl nějaký dospělý muž přijet a odvézt si jejího syna do postele svého domu. Můžu si za to já, tedy moje preference. Starší muže přes třicet zbožňuju. Pod dvacet neřeším. To jsem já. I když, vždy když mluvím o Oliverovi, je jiná. Klidnější než kdy jindy. Možná je to tím, že je od ostatních výrazně mladší.
Zase tak výrazně mladší přeci není.
Jo, pět let od Davida neni zas tak moc, ale určitě přemýšlí úplně jinak. Po psychický stránce je pět let dlouhá cesta a máma to tak bere. Ale to je jedno. Moc nad Oliverem přemýšlím, beru to jako hotovku.
Působíš sebevědomě, to u tebe není normální stav?
Dělám ze sebe velký zvíře, je to součást mé image, vždycky potřebuju být středem pozornosti a to slabí lidé s nízkým sebevědomým nikdy nejsou. Vyžaduje se to po mě, být silným článkem. Tak to dělám, sem ochočenej.
Ochočený? Bereš asi autoritu vážně.
Jak jste na to přišel? Jsem sám svým vlastním pánem. Ale cítím z lidí že vedle sebe potřebují někoho, kdo je povede za ruku, někoho silného. Tak jim toho vůdce někdy dělám. Autoritunecítím u moc lidí. Můj otec? (směje se) Moje máma? Nikdy ke mě nepotřebovala mít ten vztah, aby byla oproti mě na výši. A učitelé? To je bez komentáře.
Jsi šťastný Tomáši?
Musím odpovídat...?