tenhle článek už mam jednou napsanej. Přesto si dam tu práci a přepíšu ho úplně jinak.
Nejenže mám totiž tušení, že onen napsaný článek v mém sešitě matematiky je ještě větší shit než článek, který najdete pod tímto, ale troufám si říct že moje myšlenkové pochody se pohnuly novým, lepším směrem než kam plynuly doposud.
Sebevražedné deprese skončily. Vlasně ani nikdy nebyly, spíš bych to označil jako "stavy". Nálada je lepší, myšlení o trošku pozitivnější. Sem přesvědčený, že za to může Peter, to je pán z Budapeště. Protože sem se zařekl JAKÝCHKOLIV vztahů na dálku, jenom si píšeme. Anglicky, což je dobře, protože on umí anglicky snad líp než maďarsky. Dokonce mi jednou i zavolal a já mu rozumněl úplně všechno.
Epic Win.
A pak je tu ještě jeden, Oliver. Ne, není to pseudonym, je to jeho pravé jméno. Má nejkrásnější postavu na světě a v obličeji vypadá hodně medvídkovsky. A je na mě hodnej. Modlim se, ať na mě neni hodnější než byl Robert, abych mu to potom stejně tak neoplácel.
Ano, po sebevražedných náladách přicházejí vyčítavé. Je to sice pro celkovou psychiku asi lepší, ale pro moje ego ani tak ne.
Odstupem času si uvědomuju, kolik píčovin sem nadělal, jak sem byl k Robíkovi nefér ... a už se ani nedivím že sem ty kopačky dostal. Kopat se do hlavy. Do všech částí těla.
Hlavně nemilovat.
Hlavně nemilovat... Předsevzetí, který by sice ušetřilo hodně probdělých nocích plných smutku, ale pochybuju, že je někdo schopný ho dodržet...
Životu bez lásky by něco chybělo.
Vyčítavé nálady jsou lepší nez sebevražedné a určitě je to pokrok. A možná ještě přijde spoustu nálad, které nebudou dobrý pro tvoje ego, ale jednou se zase vzbudíš s pocitem, že jsi totálně šťastnej.. Tak ať je to brzy ;)