nervozita sílí.
Pamatuju si víc než dobře, že sem si 1. ledna říkal, kdy asi poprvý v tomhle roce budu nemocnej. Je začátek února a je tady moje první z pravidelných dávek nemocí. Angína.
Samozřejmě že debilněji načasovaný už to bejt nemohlo. Víkend se nezadržitelně blíží a já stále vypadam jako kretén.
Rozhodl jsem se pro následující plán: Zejtra nepůjdu do školy, vyležim se, budu žrát pomeranče a kiwi a bude mi skvěle. Ve středu budu super-fresh. Ve čtvrtek půjdu konečně (!) k holiči. A v sobotu se vyráží.
Žádná nemoc by se pravděpodobně stejně nedostavila, nebejt maturáku v pátek. Šel jsem jako doporovod ke stužkování maturantce Haničce a když tak nějak bylo po všem, my jsme tančili v klubu a bylo nám vedro, šli jsme ven, do mínus devadesáti pěti bez kabátů.
Pár stahů trávy, cígo a pak zase zpátky. To nejlepší, co sem mohl pro svůj organismus udělat.
Nicméně i když nepiju actimel a nejsem zastánce těhle sraček, co z vás akorát tak tahaj prachy, mam dost silnou imunitu, řekl bych.
Co se nevyléčí samo, tomu pomůže slivka. Jak říkával nebožtík dědeček.