Milovat Valentýna

14. února 2011 v 19:49
Psát, jak nenávidím 14. únor v kalendáři by bylo klišé. Kdykoliv v roce a zvlášť dnes. Já se radši zavřu doma, pustím si infantilní hudbu plnou smutných smičců a poníženě uroním slzu, že letos zase žádný princ nepřijede a nedá mi květinu. Kytku jsem ještě od chlapa nedostal nikdy. Nedávno na plese. Ale nebyla až tak úplně pro mě a až tak úplně z lásky. 
Ne ne, já Valentýna nebudu zbaběle ignorovat. Ten den tu je a vždycky nás bude strašit. Ale já jsem šťastný, stačí mi málo. Na liště schozené iboys, které jsou k ničemu, pravidelná korespondence s mým bývalým přítelem a řeči, jak jsou mí přátelé ve vztahu nešťastní a že "Mám být určitě rád, že jsem sám." 
     Po víkendu stráveném prakticky pouze s lahví vodky se mi rozležela v hlavě svatba. Je to tak strašně důležitý akt, nebo je to opravdu tak strašně moc přeceňovaný "zlozvyk moderní doby", jak píše Barbara Nesvadbová? 
Nic nezískáte. Maximálně jméno toho druhého a tu pověstnou výsadu společných účtů. A pak taky každodenní smrkání do umyvadla, věčně nesklopené prkénko od záchodu a chrápání. Strávit takhle x let mi přijde vážně děsivý. Ještě děsivější mi přijde ta doba, kterou spolu dva lidé musí strávit předtím, než se vůbec vezmou. Dokážeš si po pěti letech společného soužití říct "Tohle je chlap, se kterým chci strávit život"...? Protože já to nezvládnu. Ani nechci. Nechci s někým vést monogamní poslušný život. 
     Ale stejně se dřív nebo později objeví někdo, do koho se zmagořim a situace se zcela jistě změní. Jako vždy. 
Před chvílí mi zvonil telefon. Byl to Jirka. Ten Varák, o kterym sem tu nepsal. Ani vlastně nevím proč. Bylo to v úterý a já zrovna přemýšlel nad tím, že jsem to v úterý nikdy nedělal. Ozval se, přijel. Byl to báječný sex, on je báječný chlap. Připomněl mi tatínka Lucinky, přesně takový typ. 45 let, zachovalý, moc vtipný, vášnivý cyklista ještě k tomu. Bylo nesnesitelně těžké oznámit mu, že dnes, ve svátek zamilovaných, si ho bude muset vyhonit sám u porna. Dnešek s žádným mužem trávit nebudu. Nikdy. Je to proti pravidlům.
A já jsem hodnej kluk. 
 


Komentáře

1 Klárka | Web | 15. února 2011 v 6:42 | Reagovat

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala ;) I když, že jsi dodržel tohle svoje pravidlo je asi přeci jen fajn...
A co se týče svatby... Taky si nedovedu představit, že bych se s někým dostala tak daleko a slíbila mu lásku až napořád u oltáře. Ale na druhou stranu... Líbí se mi představa, že se najde někdo, s kým opravdu budu chtít strávit zbytek života a být mu věrná..

2 bugino | Web | 16. února 2011 v 20:36 | Reagovat

Ano je to hezká představa ,ale zárověn strašně děsivá ...můj nejdelší vztah trval půl roku a mě to připadalo jako věčnost
Nechtěla bych si někoho vzít a zažít tu rutinu co tu popisuješ ,ale láká mě představa toho dokonalého dne -princeznovské šaty, kytky, dorty, lidi které mám ráda ,slavení až do rána :)....

3 moni.ss | E-mail | Web | 20. února 2011 v 17:59 | Reagovat

Svatba je dobrá jen pokud jde člověku o majetek, jinak je to naprostá zbytečnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama