Overpowered

23. února 2011 v 19:32
Kafe mi nepomáhá a cigarety už pomalu taky ne. Co ještě vyzkoušet, když jste předimenzovaní z lidí kolem Vás? Táhne se to už od konce minulého týdne. Den, kdy tu byl Jirka, mi přijde strašně daleko. Pro upřesnění - to je ten z pátku. Zjistil sem totiž, že ze záplavy Jirků, o kterých tady na blogu byla řeč, by se vám mohla zamotat hlava. Jiří je univerzální jméno. Když to řeknu nechutně, tenhle má pořadové číslo 4. Možná má skrytá úchylka.
Celkově jsem unavený. Nic mě nebaví. Nic nechci dělat. A pamatuju si jeho telefonní číslo. Pak už to jde všechno rychle - seznámit ho s mojí matkou a mít s ním regulérní vztah. To se ale konat nebude. Je to tajemství. A to by člověk řekl, že se z minulosti a ze svých chyb poučí. Není to tak. Když jsem se po rozchodu s Davidem zapřísáhl, že si k tělu nepustim žádný jiný chlapy než ty, který maj ohledně sebe a svý orientace víc než jasno, měl sem tušit že to nakonec všechno dopadne úplně jinak než si představuju.
Asi trpím premenstruačním syndromem. Cítím se jako pornoherec v reklamě na jogurty. Opět je tu ten stav, který bavil okolí. A já všechno kolem sebe pozoruju s nadsázkou, protože tohle přece nemůže bejt skutečný. Takhle můj život nevypadá.
"Nic neřeš. Když něco mermomocí tlačíš tam, kam to chceš ty, vždycky se to posere." řekl mi v sobotu. Byl sem vzteklej. Proč mi voláš? Proč seš na mě tak hodnej? Proč mam pocit že mě tak děsně moc chceš? To byly první tři věci, který mě napadly. Měl pravdu. A pravda mě rozčiluje. Možná, kdybych nemlčel, věděl bych o trochu víc. Taky o mě říkal svým dvoum kamarádům. Jejich odpovědi byly jednostrané. Nejdřív si mysleli, že si z nich dělá srandu. Pak mu řekli že už vážně neví coby.
Ono se těžko skáče z rozjetýho vlaku, to víme všichni. Jenom já zase nevím nic navíc. Jestli si ho pouštět víc k tělu, nebo bejt chladnej a nepřístupnej a jenom s nim spát. Stejná situace jako před půl rokem, jako před rokem, jako před dvěma lety. Mami, poraď mi.
 


Komentáře

1 Klárka | Web | 24. února 2011 v 7:54 | Reagovat

Na tohle je i mamka krátká a ty to dobře víš. Nikdo jiný než ty nerozhodne, co dál. A na pozorování okolí s nadsázkou kašli, protože tohle JE skutečný, JE to tvůj život, tak si ho nenech jen tak proplouvat mezi prsty...

2 moni.ss | E-mail | Web | 24. února 2011 v 14:22 | Reagovat

Spánek pomáhá... měl by.

3 krutakomedie | Web | 24. února 2011 v 20:01 | Reagovat

Vždy, když čtu tvé články, uvědomuji si, jak moc bych měla správně žít ve období renesance. Měla bych více vnímat lidi kolem sebe. Jenomže, všichni "mladí" jsou mi tak nesympatičtí.
Příště vyndáš telefonní seznam a budeš postupně volat všem Jiřím v seznamu. Třeba to popáté vyjde.
Nepamatuji si telefonní čísla mimo svého. Poklona tvé paměti.
Neskutečnost života. Absurdistán.
Zeptej se, třeba poradí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama