Nenávidim filozofický rozhovory. Zvlášť ty, kterejm je přikládanej větší význam, než by se patřilo. Když jdete do hospody 3. cenový, pijete pivo a čekáte na odpoledky, nemáte na nic takovýho náladu.
"Co seš smutnej?" A teď jim vysvětlujte, že se nic neděje. Zvlášť když mě prokoukly už dávno. Pár falešných úsměvů a je to zase v klidu. Jsem na sebe pyšnej. Učim se přetvářce. Ale ne takový tý fakt jenom na voko. Já si vsugerovávám pocity, že mi je vážně skvěle. Takovej "invisible" fet. Nehmotný drogy.
V pátek (no vlastně v sobotu) byla velmi dlouhá noc. Šli sme do Masky, v jednu ráno. Odcházeli jsme v osm. A střízliví. Miluju denní světlo na parketě. Jsem smažka, je to oficiálně potvrzený, dokonce sem si i dvakrát šňupnul (šňupacího tabáku).
"V dubnu je u mě grilovačka", přikvačila Hanka, "přijďte s Jirkou". A tak, 10.4., vyjdeme s mým přítelem poprvé oficiálně mezi lidi, na přátelskou akci. Je to divný, brát ho už jako mýho 3. partnera v pořadí - nejenom, že si na to nemůže zvyknout okolí - i já s tim mam docela problémy. Přijde mi, že sem byl sám věčnost, a teď se to na můj vkus až moc rychle zvrtlo. Ale změna je život, jak se říká a já se teda rozhodně neřadím mezi ty, který maj rádi jistoty a životním zvratům se vyhejbaj. Ne ne. Já jim jdu čelem.
I když vim, že dřív nebo později stejně dostanu přes piču.
Takhle nějak by se ve zkratce dalo shrnout těch pár dní, co jsem byl nečinnej. Pardon za to, snad budu mít o pár důvodů víc, proč psát.
Neviem, aké si mám dať meno, nevadí :D
Ale musím ti napísať, že si ma rozosmial tučnou kurzívou :D Milujem to :D :D
Nehmotné drogy sú super. Učíme sa optimizmu :D