Výrazy

27. března 2011 v 20:58
A tak jsem se zase urazil. V těch chvílích mě vždycky mrzí, že si nekoukáme do očí. Že nevidí jak se tvářim. Výraz v tváři je pro mě při konfliktech to nejpodstatnější.
O nic nešlo, povídali jsme si o celkem normálních věcech. To, co mi vadilo víc než všechno ostatní byl fakt, že mě nechce. Žádnej dospělej chlap přece nestojí o sedmnáctku v postpubertálním stádiu, která touží po muži, který vypadá úplně přesně jako jeho expřítel. Případ pro psychiatra.
- To je další věc na kterou sem se tě chtěl zeptat. Jestli nemáš přehnanou potřebu s někým být ve vztahu. A defakto si mi odpověděl. Napsal. Teď mi šlo hlavně o jeho výraz v tváři. Nevěstilo to nic dobrého, tak jsem to ještě zhoršil.
Já přeci nemám potřebu s někym být. Kdyby to tak bylo, tak zcela určitě zůstanu s Jirkou, jak s Plzeňskym tak s Varskym, to by bylo úplně jedno. No a nebo bych se vrátil k Davidovi. Kdybych měl tenhle zvrácenej problém, tužbu nebo snad závislost na partnerech, říkejte tomu jak chcete, vypadalo by to jinak.
V pátek mi napsal Jirka. Z smsky sem se dověděl, že si dělá banánovej koktejl. Přes tu čelist nic nemůže, chudák. Protože párty u mě doma, která právě probíhala, byla v plném proudu a já ještě stále nevěděl jestli s ním mám mluvit nebo ne, nechal sem to. Ve třičtvrtě na tři, ožralej jak dobytek, obdržel jsem další SMS.
- To jako budeme dělat, že se neznáme?
Ale jakýpak dělání. Vždyť my se opravdu neznáme.
Když kouřím, přemýšlím o životě. Goethe měl pravdu. A jak jsem tak kouřil, zjistil jsem že už o mě vážně neni takovej zájem, jakej bejval. Jak je možný, že ty dva sem si uhnal tak nebezpečně rychle a teď se absolutně nic neděje? Uznávám - píšou mi zástupy mužů, ale jak to proboha vypadají? Jeden ošklivější než druhý.
Na kráse záleží více než na čemkoliv jiném. Duše totiž na večírcích s přáteli nejde vidět.
 


Komentáře

1 Radikal | 27. března 2011 v 21:16 | Reagovat

Výraz v tváři je důležitej. Důležitý je taky nebrat otázku jako něco, co si tazatel myslí, ono to může bejt totiž i přesně naopak. A úplně nejdůležitější je chtít komunikovat, to je fakt... jenom chtít.

2 Klárka | Web | 27. března 2011 v 21:43 | Reagovat

Život je jak rozbouřený moře. Občas tě vynese na vrchol vlny a občas ti omlátí nos o dno...

3 Péťa P. Ríová | Web | 28. března 2011 v 19:36 | Reagovat

Promiň, že tě přirovnávám k feťákům, ale feťák potřebuje taky stále silnější a silnější drogu, protože ta stará, slabší už mu nestačí ;)

4 Infantility* | E-mail | Web | 29. března 2011 v 14:47 | Reagovat

Koukám, že za tu dobu, co jsem byla "mimo" se toho dost událo, změny změny, člověče.. Krásaje strašně relativní pojem, vsaď se, že bychom se na chlapovi neshodli, každý má jiný vkus, ať už to je umění, jídlo, nebo cokoliv..
Doufám, že tvoje/naše "generace napřed" nebude špatná, ona vlastně není, jen si to děláme po svým a taky můžeme.

5 krutakomedie | Web | 29. března 2011 v 20:03 | Reagovat

Člověk je nerad v domě, který je ošklivý. Stejně je to i s lidmi. Ano, je tu možnost, že se ti zalíbí jejich duše, ale pokud ne, tak je jisté, že se pokusíš kontaktovat realitku.
Poslední věta má své poselství. Možná i několik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama