Květen 2011

Bestie

31. května 2011 v 21:00
Už jsem se delší čas neozval, ale věřte mi, nebyl důvod.
Za 1) můj život stagnuje na určitých příčkách, které lze nazvat unisono. Výkyvy nálad se nedostavují (a nejspíš na blozích není nic zajímavějšího než právě depresivní články v kontrastu s těmi veselými) a dobrodružství zrovna taky neprožívám.
Za 2) zjišťuju, že o mym soukromí se už toho ví víc než dost.
Nevim, co mi jebe v hlavě (a vida, nějaký ten psycho výkyv tu přeci jen je!) ale strach z toho, že jsem pro všechny uživatele internetu tak dostupnej, mě dohání k zoufalým činům. Nastavil sem si například bezpečný facebook pro nezletilé (!) jenom pro můj osobní pocit zadostiučinění a bezpečí.
Dneska jsem zmoknul. A potom sem šel na dvouhodinovku tělocviku.

- Pro gaye neni nic horšího než bouřka a tělák.

trefně prohlásil Davidovo přítel Pavel když mě vezli oba dva domů, viděl totiž můj výraz v obličeji. Problém samozřejmě nebyl až tak v tělesné výchově, jako spíš v totálně nacucaných jeanách Diesel a o mikině, která vypadala že sem s ní přeplaval kanál La Manche.

Můj přítel je v Belgii na služební cestě. Posílá mi mmsky roztomilých oslů. Jako by to snad měl bejt určitej ekvivalent.
Ahoj osle. Samozřejmě vím, že to tak nemyslí, ale vzhledem k jeho neustálým problémům s mojí osobností by klidně i mohl.
Sem totiž bestie. Začalo to už o víkendu, když jsme spolu šli do kina do slováče na Zdrojový kód. Vyšel zamlklý a viditelně zdecimovaný. Bestii Tomáše nenapadlo nic jinýho než: No co, ignoruje mě, já budu ignorovat jeho.
Jenže nebohému mému partnerovi film protkaný smrtí skrz naskrz připomněl loni na podzim zesnulého tatínka.
Já piča.
Nikdy sem netušil jak složitý je zaťukat na dveře koupelny když víte, že na druhý straně je někdo psychicky zdrcený. A pláče. Vendulka utěšitelka se ve mě probudila a já se mohl celou následující noc utápět ve výčitkách.
Ďábel má na světě plejádu kompliců.
Má bestiální stránka však očividně nadále nespí, ale já mu to přeci říkal. Říkal sem mu že sem štváč.
Vím že tímhle nic neovlivním, ale moje svědomí neni tak zasažený.

I don't speak German but I can if you like

23. května 2011 v 22:17
Tak teda jo.
Byl sem na tom přijebanym turisťáku. Nic šílenějšího jste nejspíš nezažili, každopádně to nepřeju ani mýmu největšímu nepříteli. Na jedný chatce - 26 lidí. Začíná to slibně. Žádnej tělocvikář jako dozor. Teď to vypadá úžasně - ale - dvě sprchy na bezmála třicítku puberťáků a menstruujících dívek plus dvě toalety k tomu - ach! Co více si přát...? Moment - už vím! Přeci to, aby se hned první večer ztratila Davidovi peněženka se všema dokladama a šesti kilama! Hnusný jídlo! Přetopeno! A nebo zima...! Jo, tohle je přesně ono. A když si k tomu připočítáte neschopnost našich dvou tělocvikářů cokoliv zorganizovat, dostanete rovnici s výsledkem - nejvíc na píču tursťák, jaký jste kdy mohli zažít. Hned první noc nám všem sebrali cigarety.
Se posrali ne?
Moje nerozbalená krabička Marlborek skončila v rukách nepovolaných osob. Nechci si snad ani představovat, co všechno si musela prožít.
Naštěstí - z vidláckejch vršků sem zhruba o dvě hodiny poté, co jsem přijel domů, odjížděl do mého druhého domova. Totiž do Prahy za miláčkem. Je to velmi infantilní zmiňovat se tady o něm jako o "miláčkovi", já vím. Ale jemu se snad ani jinak říkat nedá. Je něžnej, je pozornej, je hodnej a nechává se ode mě trápit. Což neni zrovna žádná výhra. Ale já se lepším. Nebo se o to aspoň pokouším.
Gaga vydala nový album. Je skvělý.
A musim sem psát v častějších intervalech, protože potom se toho stává tolik, že články sou plytký. A o ničem. Přesně jako je tenhle.

Všechno nejlepší!

15. května 2011 v 19:25
Je to fakt divný. Hodně hodně divný. Dneska sou to dva roky, co si tenhle blog píšu. I když asi málo z Vás ví, že bloguju nejmíň šest let. Možná sedm. Nejspíš už bych se zase dávno přestěhoval, ale doména "i-am-famous" mi přijde natolik lukrativní, že se odsud pozbytek života nehnu. Ne a ne a ne!
Za prvé - mám k tomuhle blogu víc než silnou citovou vazbu
Za druhé - nepřipadalo by mi to fér. Co všechno už se mnou zažil, že? (Fuj, nechutně sentimentální...!)

Dožral sem večeři - gnochi na děsně nóbl italskej způsob. Samozřejmě z pytliku, připravovaný v mikrovlnce. Svět je šílenej. Za chvilku se budou dělat i instatní rohlíky. Nasypete do mikrovlnky a tradá - máte čerstvé pečivo. Je to skvělé. Díky bohu za 21. století.
Mobymu také vyšlo nové album, Destroyed. Poslouchá se víc než příjemně. Už teď to album miluju.
Celej víkend sem byl u broučka v Praze. Asi sem vážně zamilovanej. Stačí mi tak málo času... Někdy mě to hrozně moc děsí. Sem jako čuba, která se mazlí s každym. Jak ta psí děvka. Čekam, kdy mě někdo otráví piškotem.
A dneska máme s Robertem to slavný výročí. Nojo. A to sem si plánoval jak ho strávíme spolu.
Nevadí.
Jsem šťastnej.

Američani a Afghánistánci

11. května 2011 v 19:08
Hanka odmaturovala. Tak strašně moc jí závidím. Závist, to sem celej já. Ale zkuste se udržet, když sotva prolejzáte (a to sem teprve ve druháku!) a před sebou máte ještě dva roky tý plesnivý školy. No nezabili by jste se? Já se zabiju.
Další záviděníhodná věc - Nella má Američana. Ta děvka!
Za všechno může její sestra. Vzala si američana, odstěhovala se s nim na vojenskou základnu do Německa, on stříli do afghánistánců, je krásnej, všichni vedle něj jsou krásný a všichni jsou tak krásně dojemně šťastný, když přijedou domů. Za tejden by měl dorazit i Tray. Tray! Tak sexy a krásný jméno! A to jste ho ani neviděli.
Až se vrátí, bude s Nellou.
Já mám vztah. Všechno je to v začátcích, ale v tak krásnejch, že tomu snad ani nemůžu uvěřit. Jedna vada tu je - neni Američan. Proboha, to už jsem klesl opravdu tak hluboko, že se mi nikdo s ničim nezavděčí...?
(Tohle prosím, berte s nadsázkou)
Kdybych měl sestru, která žije na americký vojenský základně, jsem u ní každej víkend. A hlavně v létě. Tolik testosteronu, tolik mužů bez triček, tolik armádních známek na spocených vypracovaných tělech...! Sbíhají se mi sliny sotva o tom začnu přemejšlet.
Nella mi sice nějakýho gaya slíbila (haha) ale upřímně řečeno, nevidim to moc růžově. Nevidim to ani v maskáčích. Dokonalí gayové, stejně tak jako dokonalí muži, už totiž nejsou.
Chtěl bych do nějakýho armádního skladu. Koukat do všech těch krabic, hrabat se v granátech, samopalech a uniformách.

Nejsem zlej. Za Patrika jsem tak moc vděčnej. Čeká mě další úžasný léto v další metropoli, s jedinou vyjímkou. Tohle už vážně, vážně neposeru. Přísahám.
A na svatební cestu pojedeme do Brém.

Je mi líto

10. května 2011 v 22:08
Je mi líto že nehraju na žádnej hudební nástroj. Táta mě chtěl naučit. Ale z kytary mě bolely ruce, takže se na ní práší na skříni. Je mi líto že nejsem nadanej v žádnym sportu - kolektivnim. Je mi líto že mě opustilo tolik mužů. Je mi líto že se ke mě potom jeden vrátil. Je mi líto tolika věcí, který jsem řekl v afektu. Taky je mi líto mojí maminky, když sem na ní byl zlej. Je mi moc líto, že babička umřela. A je mi líto že děda před Vánocema taky. Je mi líto chodovskýho Jirky, protože je nemocnej. Je mi líto dětí v Africe. Je mi líto mýho kocourka, kterej umřel. Je mi líto, že moje maminka nebude mít z mý strany žádný vnoučata. Je mi líto, že nejsem bohatej. Je mi líto pornoherců, když se udělaj. Je mi líto, že nemám IQ génia. Je mi líto, že jsem sebevědomej. Je mi líto, že jsem dobrej v posteli. Je mi líto, že neumim zpívat. Je mi líto všech, kteří mě kdy zpívat slyšeli. Je mi líto, že mám srdce z kamene. Je mi líto, že všechny chlapy uštvu. Je mi líto, že můj současnej přítel mě třeba jednou opustí. Jsou mi líto věci, který se ještě nestaly. Je mi líto, že jsem Kaču neposlal ten dopis. Od října napsanej. Je mi líto, že hezký věci končej.
Je mi líto, že jste to museli číst. Je mi líto, že zapadá slunce.
A taky je mi líto, že nikdy naživo neuvidim Vás, který si to čtete. Některý asi jo. Ale chtěl bych si s Váma sednout k jednomu velkému stolu a pořádně se opít.

A potom přijel princ

3. května 2011 v 18:52
Místo bílýho koně má šedou octávku. Ale na kytku nezapomněl.

Světe - div se! Mám zase z čeho žít. Pokud jste nepřehlídli předposlední článek, určitě víte, jak se situace má. Po téměř půl roku absence jakéhokoliv bližšího fyzického a zároveň duševního kontaktu jsem se začal obracet na nebesa. Smířen s tím, že půjdu do kláštera, nechám se vykastrovat a následně přeorientovat jsem netušil, že by se situace, směr mýho života, obrátil o 360 stupňů. A objevil se Patrik.

Aby sme spolu mohli strávit první noc, obětoval se a přijel si pro mě. Tahle ceremonie obnášela seznamovací večírek s mojí matinkou.
- To je jako když si jedu koupit auto
Chudák. No co, podstupovali to koneckonců všichni. A kromě toho seznamovat se s mojí mamkou bych rozhodně neřadil mezi nějakej druh tyranie. A tak přijel. Vzal kytku (jasně, jasně že ne pro mě!) a obdaroval matinku svym roztomilym obličejíkem. A pak sme jeli. Do Prahy, na Ladronku, na večeři, na víno k přátelům, do postele, do DOXu a do Zoo.
V mém životě bohužel nic není tak ideální, jak by být mělo. Ne, nemám alergii na psí srst. Spíš na lidi. A tak, zatímco sem půl roku defakto beztrestně chodil s 40 letým chlapem (a to mi bylo 16!), bezmála pětatřicátník a sedmnáctiletej kluk je neuvěřitelnej problém. Ale samozřejmě, nahlas to nikdo neřekne. Musí se to šeptat. A pak mi ten chlap ještě sprostě a s nejfalešnějším úsměvem na světě podá ruku jakoby mě snad celou dobu chválil.
- Na mrdání dobrý, ale na vztah ...? (opravdu by měl vědět, že se šeptá proto, aby ho nikdo neslyšel)
Jo, tomu rozumim. Jeho totiž nikdo mrdat nechce. Je starej. Starej a ošklivej. Dokonce mi nestál ani za to, abych si zapamatoval jeho jméno.
Každopádně mě těšilo. Nikdy už se totiž neuvidíme, a tak sem si jeho osobnost užil dosytosti.

Za 12 dní by sme spolu s Robertem byli rok. S Davidem už něco málo přes dva a čtvrt roku. Jaro na mě opravdu zabírá. Doufám že to příští si nebudu muset hledat někoho jinýho.