A potom přijel princ

3. května 2011 v 18:52
Místo bílýho koně má šedou octávku. Ale na kytku nezapomněl.

Světe - div se! Mám zase z čeho žít. Pokud jste nepřehlídli předposlední článek, určitě víte, jak se situace má. Po téměř půl roku absence jakéhokoliv bližšího fyzického a zároveň duševního kontaktu jsem se začal obracet na nebesa. Smířen s tím, že půjdu do kláštera, nechám se vykastrovat a následně přeorientovat jsem netušil, že by se situace, směr mýho života, obrátil o 360 stupňů. A objevil se Patrik.

Aby sme spolu mohli strávit první noc, obětoval se a přijel si pro mě. Tahle ceremonie obnášela seznamovací večírek s mojí matinkou.
- To je jako když si jedu koupit auto
Chudák. No co, podstupovali to koneckonců všichni. A kromě toho seznamovat se s mojí mamkou bych rozhodně neřadil mezi nějakej druh tyranie. A tak přijel. Vzal kytku (jasně, jasně že ne pro mě!) a obdaroval matinku svym roztomilym obličejíkem. A pak sme jeli. Do Prahy, na Ladronku, na večeři, na víno k přátelům, do postele, do DOXu a do Zoo.
V mém životě bohužel nic není tak ideální, jak by být mělo. Ne, nemám alergii na psí srst. Spíš na lidi. A tak, zatímco sem půl roku defakto beztrestně chodil s 40 letým chlapem (a to mi bylo 16!), bezmála pětatřicátník a sedmnáctiletej kluk je neuvěřitelnej problém. Ale samozřejmě, nahlas to nikdo neřekne. Musí se to šeptat. A pak mi ten chlap ještě sprostě a s nejfalešnějším úsměvem na světě podá ruku jakoby mě snad celou dobu chválil.
- Na mrdání dobrý, ale na vztah ...? (opravdu by měl vědět, že se šeptá proto, aby ho nikdo neslyšel)
Jo, tomu rozumim. Jeho totiž nikdo mrdat nechce. Je starej. Starej a ošklivej. Dokonce mi nestál ani za to, abych si zapamatoval jeho jméno.
Každopádně mě těšilo. Nikdy už se totiž neuvidíme, a tak sem si jeho osobnost užil dosytosti.

Za 12 dní by sme spolu s Robertem byli rok. S Davidem už něco málo přes dva a čtvrt roku. Jaro na mě opravdu zabírá. Doufám že to příští si nebudu muset hledat někoho jinýho.
 


Komentáře

1 Sleeping | Web | 7. května 2011 v 19:54 | Reagovat

Konečně někdo umpřímný,co se nesnaží zaobalovat sluvka do atraktivity! xD

2 E. | 7. května 2011 v 23:31 | Reagovat

To je nějaký nový trend ,že se na blogu.cz objevují buzící snažící se psát stejně jako Hynek ,nebo co?:-D
Tenhle blog mě fakt rozesmál, ale fandím ti chlapče ;-D!

3 Azzy | Web | 8. května 2011 v 9:51 | Reagovat

[2]: jestli já píšu jako hynek, tak si asi slepá. Nebo slepej.

4 Komedie | Web | 9. května 2011 v 20:37 | Reagovat

Mám problém, že nikdy nevím, co napsat do komentáře. Většina mnou psaných se totiž zakládá na vlastních zážitcích a ty jaksi nejsou v této oblasti k dostání. Jinak ale na nové články čekám a čtu je relativně brzy od zveřejnění.
Hynek mě pobavil. Zaprvé mám šestiletého souseda Hynka, který očividně nepíše. A za druhé, nový trend od roku 2008?
Cítím respekt a obdivuji ty, jež řídí. Pominuli drobnosti jako jsou řadící páky, pedály, volant, blinkry, zrcátka, couvání, křižovatky, tak jsou ty ještě značky. Vždy jsem myslela, že se naučím významy a jedem. Jenomže značky taky někdy končí a není to vždy značkou konec všech nařízení. Mám dojem, že omezení rychlosti budu dodržovat i za křižovatkou.
Když šeptat se má potichu, tak bodat se má ostrou špičkou nože.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama