Blonďatej salát

17. srpna 2011 v 21:09
Když nemáš co říct, mlč.

Intenzita osobního setkávaní s L. se dramaticky zvyšuje. Naposledy jsme spolu byli venku včera. Mluvíme spolu o tolika věcech. O penězích, o práci, o těch zasranejch chlapech. O tom, jak nám věčně někdo devastuje životy.
eL je přesně ten typ kamarádky, se kterou se můžete roky nevidět, nemusíte spolu mluvit, ale když se potom sejdete, nezavřete pusu, pořád mluvíte.
Takoví přátelé jsou nejspíš ti na celý život? Nevím. Ve vztazích se nevyznam.

Dneska mě Hanka zkoušela před barákem z toho, co sem se naučil z účetnictví. Na to, že v tom ležim x hodin denně nebyl výsledek vůbec tak závratný. Strašně se bojim.
Cejtim, že už nemam tolik času. Prostě už to musim dodělat.
A tak posloucham lounge a deep house. Pohodička. Snažim se to do sebe dostat. Ale pochybuju a to je vůbec to nejhorší.

Ale já na to dneska přišel. Já potřebuju sex.
Třeba vůbec nejsem nervozní z toho, že dělam opravky. Třeba to napětí pochází z mé sexuální frustrace.
A tak tě prosím, bože. Dej, ať projdu do třeťáku.
A dej mi, prosím prosím, někoho na hraní.


 


Komentáře

1 Attila | Web | 26. srpna 2011 v 11:55 | Reagovat

Poslední věta mě vážně dostala. :D Nicméně - ať se ti to vyplní, že jo... ;D
Přátelé na celý život? Já nevim, existuje to vůbec? ..;)

2 Infantility* | Web | 30. srpna 2011 v 14:39 | Reagovat

Najdeš mě tu: infantilitys.blogspot.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama