Skutečné příběhy

5. září 2011 v 21:16
On číslo 1 byl blízko třicítce, s výrazem malého lišáka. Byl úspěšný, procestoval lán světa a pořád by někam utíkal. On číslo 2 byl blízko osmnáctce, flákal se a považoval se za muži zanedbaného.
Po určitém čase internetové komunikace se rozhodli sejít v čajovně v Karlových Varech.
Dali si exotické čaje, stále o něčem mluvili (hlavně tedy o sobě), kouřili vodní dýmku a když oba měli dost, rozhodli se odejít.

U jeho auta se ale On číslo 1 nerozloučil tak, jak by asi každý očekával.
- Jedu na šipky, tak ahoj.

On číslo 2 nebyl překvapený. Když ale šel na vlak, došlo mu že to nebylo přesně to, co se nejspíš očekávalo. Nestudoval v Americe, nežil v Manchesteru, nikdy nebyl v Liverpoolu, ve Švédsku, nechodil na svatby na které byly pozvané i arménské slečny, které nutně posilněné alkoholem po doutníku zvracely a omdlévaly.
Přišel si trapně.
Že o něj On číslo 1 nejeví pravelký zájem poznal podle toho, že se ani nezeptal jestli mu vůbec něco jede domů. Jelo, samozřejmě. On číslo 2 se naučil spoléhat jen sám na sebe.

Příběh který jste si přečetli se opravdu stal. Stal se dnes. A On číslo 2 je můj velmi, velmi dobrý přítel.

Anna dnes před školou skoro plakala. Už je to půl roku co nespala s žádným úspěšným dospělým mužem. Strádá stejně jako já. Je pravda že má sexuální abstinence se s tou její nedá vpodstatě srovnat. Poslední sex sem měl, tuším ve středu, před opravnými zkouškami. Ale už sem se naučil schůzky uspořádané čistě kvůli oné mechanické věci brát s rezervou a vpodstatě je nepočítat. Co je to za uspokojení, nemít orgasmus a pak možná delší čas než akt samotný strávit na toaletě v cizím bytě a hystericky brečet?

Nakonec jsem moje strádání zaokrouhlil na bezmála dva měsíce. To bylo naposledy, kdy se mě to nějak týkalo. Naposledy kdy se ten druhý nesnažil jen pro sebe, naposledy s někým, koho jsem neznal pouhou hodinu, bůhví jestli vůbec tolik.
A jestli jsem v některém článku pod tímto napsal, že mi chybí sex, musím se omluvit sám sobě. Protože to byl další z mých unáhlených závěrů.

Pokud má každý další styk vypadat tak jako mé poslední, tak to díky, pánové. Ale já radši budu abstinovat dobrovolně.
 


Komentáře

1 tvoje kamarádka Michelle :D | 5. září 2011 v 21:47 | Reagovat

fajnovej příběh :D :-)

2 MJAM | 8. září 2011 v 23:10 | Reagovat

No, tak podle indicií soudě... asi všechno nejlepší k dospělosti přeju ... :)) a neboj, život s velkym Ž právě začínáá ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama